KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Češi vládě v nezvyklé míře nevěří. Určitě jsou pro to objektivní důvody: Evropu zasáhla energetická krize, zuří válka v naší blízkosti, nacházíme se v polovině volebního období. A do toho aktuální domácí kauzy – rezignace šéfa IKEM kvůli byznysu s půjčkami, setkání Blažek-Nejedlý, pokračující kauza Dozimetr… Ale ani to nevysvětluje tak hluboký propad.
Od kabinetu se odvracejí i ti, kteří si na něm cení, že odstavil od moci Andreje Babiše a zlepšil obraz země v zahraničí. Vidí v něm totiž partu údržbářů bez vize.
Není nic divného, že vládě důvěřuje mnohem méně než polovina obyvatel. Dlouhodobě žijeme v hluboce rozdělené společnosti, takže od počátku nemohla počítat s přízní těch, co hlasovali pro dnešní opozici. Při volební účasti 65 % není divu, že už při nástupu měl tým Petra Fialy sympatie jen asi 35 % občanů.
Na druhé straně, právě ono ostré rozštěpení na dva tábory dávalo pětikoalici slušnou jistotu, že si udrží podporu „vlastních“, kteří v roce 2021 přichystali a uvítali změnu. Jenomže nadšení opadá i u nich.
Momentálně vládě podle CVVM nedůvěřuje 73 %, věří jí 25 %, z toho jen 2 % rozhodně. Je na tom dokonce hůř než Sněmovna a výrazně hůř než Senát, což jsou tradičně nepopulární tělesa. Horší čísla vláda v minulosti měla v podstatě jen ve chvílích hlubokých politických krizí.
Může se zdát, že rozdíl mezi 25 a 30 procenty není veliký. Jenomže koalice ve skutečnosti zvítězila velmi těsně, i díky tomu, že propadl milion hlasů hlavně protestním či levicovým stranám. Čili tato ztráta popularity může být smrtící, pokud se promítne i do volebních preferencí. I ty sice pomalu, ale vytrvale padají.
Nechme data být, v čase mezi volbami jsou sice důležitá, ale ne rozhodující. Dobře dokumentují to podstatné: na vládě se stále hůř hledá, proč ji mít rád, a to i pro jejího voliče a odpůrce Andreje Babiše a Tomia Okamury.
Tým Petra Fialy měl famózní nástup. Jeho přístup k ruské agresi přesně naplňoval, co od něj voliči očekávali. Vláda se nesnažila vlichotit těm, kteří stejně od počátku byli proti ní, a jednala v důležitých věcech rázně. Teď je to přesně opačně: utápí se v maličkostech, v malicherných sporech a likviduje se úpornou snahou nikoho nenaštvat.
Tohle „příštipkaření“ kabinet oslabuje, a to nejen fakticky, z hlediska schopnosti něco vyřešit, ale i subjektivně, co se týká sympatií lidí. Chybí tomu srozumitelnost i jistá nutná přímočarost. Jak se říká „je lepší, když mě nenávidí, než když se mi smějí“. Působí sice nemístně, když „mistryně v zadlužování“ Alena Schillerová vyčítá kabinetu, že neumí pořádně šetřit, ale když si odmyslíme, kdo to říká, je to pravda.
A zatímco voliči ANO a SPD jsou na koni, příznivci pětikoalice postrádají argumenty, protože nemastné neslané působení týmu Petra Fialy jim nedává do rukou žádné trumfy. Vládní balíček je vším možným, jenom ne tím, čím by měl být: jízdenkou na expres k budoucí prosperitě. Působí chaoticky, zaostale a nedůvěryhodně.
Tohle je ale jen jedna část problému a bohužel ne ta nejhorší. Ať už jsou navrhované změny jakékoli, pokud projdou, může vládě pomoct už samotný fakt, že „něco má“.
