KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Další velká bolest je tu. Je to enormní zadlužování státu, které jako téma střídá odeznívající koronavirus. Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) potvrdila, že chce ještě víc prohloubit deficit letošního státního rozpočtu – až na 500 miliard korun. A s „velkými“ schodky počítá i do dalších let. Zarážející jsou nejen ta čísla, ale i způsob, jakým vláda zachází se samotným zákonem o státním rozpočtu.
Vláda si ve stínu pandemie nechala rozpočet na letošní rok už dvakrát novelizovat. Jinými slovy nechala si zlegalizovat podstatně vyšší deficit, než byl ten původně plánovaný a loni řádně schválený (minus 40 miliard). Nejdříve poslanci vládě přiklepli zvýšení na 200 miliard, krátce nato na 300 miliard a sotva se tak stalo, začala ministryně operovat s již zmíněným půl bilionem korun. Aby nedošlo k mýlce, řeč je stále ještě o rozpočtu pro letošní rok, nikoliv o plánech na rok příští.
Najevo mezitím vyšla další Jobova zvěst: schodek letošního státního rozpočtu vystoupal v květnu na rekordních 157,4 miliardy korun, což je nejhorší výsledek od vzniku České republiky. Daňové příjmy státní pokladny klesají a vláda současně zvyšuje výdaje na dotační a sociální přerozdělování ve snaze kompenzovat dopady pandemie, respektive dopady opatření, kterými sama umrtvila ekonomiku.
Samotné navýšení deficitu na 500 miliard je radikální krok, který je umocňován zarážejícím „tichem po pěšině“ – i z opozičního tábora lze tu a tam zaslechnout shovívavé výroky. Přitom už 300 miliard korun deficitu byla porce, kterou budoucí daňoví poplatníci budou těžko trávit. Půl bilionu je ovšem nálož, která (v kumulaci s dalšími zamýšlenými deficity) může rozmetat zárodky čehokoliv pozitivního. Někdejší deficitový „antirekord“ ministra financí Kalouska v dobách globální ekonomické krize (2009) ve výši 192 miliard se proti aktuálnímu vývoji jeví jako malichernost…
