KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Tuzemská vládní koalice chystá „úspornou konsolidaci státního rozpočtu“ na příští rok. Bilanci státní kasy chce vylepšit o 70 miliard korun. Čím dál více se ale ukazuje, že podstatou tohoto jinak velmi chvályhodného – třebaže ne příliš ambiciózního – záměru nebudou úspory v jejich pravém slova smyslu, tedy v oblasti nákladů státu na svůj provoz, ale že půjde o škrty, které se dotknou šetření občanů na vlastní budoucnost. To vše bude zřejmě okořeněno umírněným zvyšováním nepřímých daní.
Výchozím bodem je skutečnost, že na rok letošní má vláda schválený rozpočet s deficitem 295 miliard, který asi jen sotva potěšil příznivce – dnes již jen ryze teoretického – konceptu zodpovědného hospodaření. Ale realita je realita. Ta dnešní prostě nenahrává úvahám o vyrovnaném rozpočtu. Jakýkoliv pokus o změnu „navěky schodkového trendu“ je proto nutné ocenit. Tak či tak, už první náznaky praktického provedení ukazují, že cesta k tomu bude hrbatá.
Jedním z klíčových momentů „Stanjurova 70miliardového balíčku“ je samotný koncept. Tedy, zda se má rozpočet vylepšit o 70 miliard pouhým snížením výdajů o uvedenou částku, anebo má k vylepšení rozpočtové bilance dojít i uplatněním nástrojů na zvyšování státních příjmů. Už první den letošního roku premiér Petr Fiala oznámil, že plánované rozpočtové úspory získá kabinet snižováním výdajů. „Ministr financí připravuje návrh, jak snížit výdaje státu o 70 miliard korun,“ oznámil tehdy mimo jiné Fiala.
Ministr Zbyněk Stanjura však nyní prozradil, že možnosti, jak „znovu získat rovnováhu českých státních financí“, jsou dvě, respektive tři. Buď zvyšovat příjmy, potažmo daně. Nebo snižovat výdaje státu („na které si mnozí zvykli,“ jak šéf resortu trefně podotkl) jejich zrušením či snížením. Anebo kombinace obou nastíněných směrů. A právě kombinace přístupů je zjevným a proponovaným základem dalšího postupu.
