KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Hodně mých kolegů, jejichž názorů si vážím, v poslední době prorokovalo, že mobilizace vyhlášená minulý týden Vladimirem Putinem přinese rychlé problémy a následně možná pád celého Putinova režimu. Zdůvodnění přitom logicky stálo na tom, že prezident a jeho okolí opakovaně lhali o válce a úspěších na bojišti.
Přiznání neúspěchu ruských vojáků, spojené navíc s obavami jejich blízkých, měly v tomto scénáři vyústit ve vlnu protestů, která přeroste do velkých demonstrací a následného svržení moci. Ačkoli ještě stále není jasné, jak na poslední vývoj společnost zareaguje a zda opravdu nedojde na masové protesty, dovolím si odhadovat, že zatím nikoli.
Až příliš se upínáme na zkušenost února 1917, kdy protesty svrhly cara. Problémem je, že tehdy se jednalo o kontext naprostého kolapsu zásobování týlu po třech letech války. V současné době válka trvá všehovšudy půl roku a zásobování ruských měst rozhodně nevykazuje známky katastrofy. Základní předpoklady tedy chybí.
Daleko více příkladů máme z válek, které Rusko sice prohrálo, ale k pádu režimu to nevedlo. Rusko-japonská válka a protesty režimem otřásly a car musel slíbit tzv. Říjnový manifest (kterým se odmítal řídit), ale moc si udržel a po Stolypinově převratu v roce 1907 došlo i k výraznému omezení role Dumy. Z novějších dějin lze uvést prohranou první čečenskou válku. Ani ta, i přesto, že novináři měli, na rozdíl od dneška, možnosti vládnoucí moc kritizovat, nevedla k Jelcinovu pádu. Naopak, prezident v roce 1996 ještě v průběhu nepopulárního konfliktu mohl oznámit vítězství ve volbách. Těžko se dalo mluvit o nějakém triumfu demokracie, ale faktem prostě zůstalo, že Jelcin se u moci udržel.
O aktuálních náladách v ruské společnosti popravdě nelze v tuto chvíli usuzovat vůbec nic. Veškeré protesty jsou likvidovány v samotném zárodku. Hrozba, že za účast na demonstraci dostanete okamžitě povolávací rozkaz, může velmi rychle zapůsobit.
