KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Deklarovaná podpora rozvoje jaderné energetiky patří v Česku k základním pravidlům politického bontonu. Otázkou zůstává, proč ti samí politici stejně plamenně nebojují za výstavbu jaderného uložiště. Tím by totiž prokázali svou „upřímnou lásku“ k jádru mnohem lépe než neustálými proklamacemi o nezbytnosti nových reaktorů.
Stačí se podívat na jakoukoliv z televizních či internetových debat politiků o energetice, nestranný pozorovatel musí nutně nabýt dojmu, že Česko je prostě civilní jadernou velmocí číslo jedna. Vždycky neomylně zazní ta věta, na kterou všichni čekají. A je úplně jedno, zda ji nakonec pronese občanský či sociální demokrat, lidovec, člen hnutí ANO nebo komunista. Chystají se na ni totiž netrpělivě úplně všichni. Ta věta zní: „Jsem přesvědčen o tom, že bez jádra se do budoucna neobejdeme.“
Tak, je to venku, povinnost splněna, můžeme pokračovat v debatě. Kdo nehájí jádro a nebije se v prsa na obranu českých „jaderných zájmů“, jako by v české politice neexistoval. Příkladem může být mimo jiné i současná debata o výstavbě nového jaderného bloku v Dukovanech, či dřívější diskuse o podobné možnosti rozšíření jaderné elektrárny Temelín. V případě Dukovan, tedy projektu už schváleného vládou, by měl nový blok vyjít podle odborných odhadů na 140 až 160 miliard korun, přičemž by měla stavba zajistit práci údajně až 5 000 českých zaměstnanců. A to bez ohledu na to, která ze zahraničních firem se stane hlavním dodavatelem nových Dukovan.
