KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Jedna věc se ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému rozhodně upřít nedá – je výrazný. Teď Ukrajina nedobrovolně vstoupila do světového dění, když se jeho rozhovor s americkým prezidentem Donaldem Trumpem dostal do samotného centra americké politiky. Zelenskyj také dosáhl výměny vězňů mezi Ruskem a Ukrajinou. Ovšem největší pozdvižení vyvolal v polovině září, když připustil možnost schválení tzv. Steinmeierovy formule z roku 2016, nazvané po jejím autorovi, současném německém prezidentovi. Teď se souvislosti tohoto kroku dostávají na povrch.
Schválení se mělo odehrávat během summitu tzv. Normandské čtyřky, tedy představitelů Ukrajiny, Ruska, Německa a Francie, o který ukrajinský prezident enormně stál. Formule předpokládala udělení a ústavní zakotvení zvláštního statusu ORDLO (zkratka pro „zvláštní okresy Doněcké a Luhanské oblasti“), respektive oběma „lidovým republikám“, a uspořádání voleb na obou územích, aniž by jakkoli upravovala eventuální odchod ruské armády z okupovaných území na východě Ukrajiny a předání kontroly nad hranicí mezi Ruskem a Ukrajinou ukrajinským úřadům.
Zvedla se obrovská vlna nevole ukrajinských politiků včetně například bývalého prezidenta Leonida Kučmy, který Ukrajinu v třístranné kontaktní skupině reprezentuje. Zelenského přitom na domácí scéně podpořila prakticky jen proruská „Opoziční platforma – Za život“ Viktora Medvedčuka. A chválu, byť rezervovanou, sklidil i od ruského prezidenta Vladimira Putina.
