KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Psát o tom, že je druhá světová válka pro současné Rusko předmětem zbožštění, by bylo nošením dříví do lesa. Článků o válce, o důvodech, proč se v Rusku mluví o období po červnu 1941, tedy o „velké vlastenecké válce“ bylo napsáno více než dost. Letošní rok je z tohoto úhlu pohledu zajímavý nejvíce tím, že koronakrize odložila konání přehlídky, respektive její pozemní části (letecká proběhla dle plánu 9. května i za cenu rozhánění mraků za 450 milionů rublů) na 24. června. Její konání může stále zhatit špatná epidemiologická situace. Zajímavou je ale otázka, proč vlastně Kreml na konání přehlídky tak moc trvá. A tyto důvody jsou ryze současné a pragmatické.
Člověk nemusí být přehnaně podezíravý, aby si uvědomil, že základem byla potřeba konat přehlídku brzy, přičemž otázka na počest čeho se řešila až následně. Jako zdůvodnění nového data bylo uvedeno výročí přehlídky na Rudém náměstí v roce 1945. Určitým způsobem nejde o nějakou novinku, ostatně 7. listopadu se koná přehlídka, která oficiálně připomíná nikoli bolševický převrat, ale přehlídku na Rudém náměstí 7. listopadu 1941. Odkaz na druhou světovou válku obrušuje hrany a snaží se překrýt komunistům jejich svátek něčím méně konfliktním.
Do podobné kategorie pak patří i tzv. Den národní jednoty stanovený na 4. listopadu. Ten byl zaveden v roce 2004 jako připomínka vyhnání Poláků z Moskvy v roce 1612. I u tohoto svátku bylo přitom více než zřejmé, že šlo spíše o potřebu nahradit sice zavedené, ale přeci jen společnost rozdělující výročí převzetí moci bolševiky. Jako jediná vhodná historická událost se jevil právě rok 1612. Jak škarohlídi tenkrát připomínali, na začátku listopadu bylo nutné něco slavit, tak se vymyslel tento svátek. Upřímně, pokud byste se zeptali na moskevských ulicích, na počest čeho se tento svátek slaví, respektive co to v nich vyvolává, v drtivé většině případů byste se dočkali překvapených obličejů. I když nekonfliktní z hlediska rozdělení ruské společnosti (Poláci k tomu přišli jako slepí k houslím), jde o událost až příliš vzdálenou, nevyvolávající žádné výrazné emoce. Účel splní, nikoho neurazí.
