KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Fialova vláda před pár dny definitivně stanovila maximální ceny elektřiny a plynu v Česku. Souběžně s tím státy EU schválily soubor opatření na dobrovolné i povinné šetření energiemi. I když mají tyto „záchranné“ reaktivní akce své jasné a dobře známé příčiny, přesto se nelze zbavit tíživých pochybností. Celý tento záchranný postup je vlastně jen řetězcem složitých kosmetických záplat, jež nevyhnutelně vedou k ještě hlubším deformacím jak energetiky, tak celé ekonomiky. Namísto přiznání kořenů problému a hledání léku na reálné neduhy zesilují regulace, jež zatemňuji podstatu a vzdalují se skutečnému řešení.
Vládou schválené cenové stropy na energie začnou platit od ledna příštího roku a fakticky nahradí teprve nedávno přijatý „úsporný tarif“. Kilowatthodina elektřiny tak bude moci stát nejvýše 6 korun, u plynu budou stropem 3 koruny. K obojímu je ovšem nutno přičíst poplatky za distribuci. Konečná maximální cena bude vyšší (cca 9 Kč/kWh u elektřiny a cca 4 Kč u plynu). Vedle domácností se stropovací mechanismus bude týkat i podnikatelů, veřejné správy či zdravotnických zařízení. Náklady tohoto nového dotačního systému mají státní kasu vyjít na 130 miliard korun. Budiž předesláno, že počin státu proti dramaticky rostoucím cenám energií byl nevyhnutelný. Cenové nesnáze sice začaly vystrkovat růžky (krach Bohemia Energy) už loni, ale nečekaná ruská válečná invaze na Ukrajinu z letošního února následně přinesla i nečekaně prudký nárůst cen.
