KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Nejvyšší kontrolní úřad ve své nejnovější zprávě přináší zásadní závěr – masivní finanční státní podpora bydlení fakticky vůbec nepomohla ke zlepšení situace. Nefunguje a jako kdyby vůbec neexistovala. NKÚ při tom zkoumal vynaložení částky téměř 14 miliard Kč ze státní kasy. Veřejnosti tak je opětovně předložen důkaz toho, že stát neumí být dobrým developerem, natož „firmou“, která by dokázala efektivně zajišťovat tržní služby.
Jak úřad mimo jiné vypátral, jeden z dotačně-úvěrových státních programů pro obce, zaměřený na výstavbu sociálních a dostupných bytů, měl zajistit a zlepšit bydlení nejméně 2375 domácnostem. Jenže na konci roku 2022 (tedy po šesti letech trvání programu) bylo dokončeno pouze 226 těchto bytů, což NKÚ označil za „nepřiměřeně málo“.
Z uvedených zjištění kontrolorů by se chtělo vyvodit, že politický humbuk kolem státní podpory bydlení připomíná „mnoho povyku pro nic“...
Jenže situace v oblasti bydlení je daleko složitější a vážnější. Ceny bytů se už dříve doslova utrhly z řetězu a není vidět světlo na konci tunelu – vysoké úrokové sazby hypoték mají klesnout snad koncem letošního roku k 5% hranici, která ale je pořád dost vysoká na to, aby citelně prodražovala půjčky.
Nezažíváme bytovou krizi, tak kde je problém?
V Česku nepanuje bytová krize. Nejde o to, že by většina lidí neměla kde bydlet. Akutní potřeba zajistit si bydlení je tíživá jen pro malou část obyvatel. V Česku je téměř 2,4 milionu domů, za posledních 30 let jejich počet vzrostl o téměř 450 tisíc. Zajímavé je, že více než 2 miliony jsou domy rodinné.
Výstavba nových nemovitostí „jede“ relativně neměnným tempem: například v roce 2022 se dokončilo zhruba 40 tisíc bytů. Ale problém bydlení tkví spíše v cenové oblasti a „zlobí“ typicky ve větších městech, potažmo v neutuchající poptávce po lepším a novějším bydlení, které se ovšem z řady důvodů včetně státem organizovaného deformování trhu stává hůře dostupným.
Dá se tak klidně říci, že hlavní problém v oblasti bydlení je v tom, že jej neefektivně „řeší“ a celkově ekonomicky zhoršuje primárně stát.
Sluší se připomenout, že stát ve všech svých – ať už socialisticko-budovatelských, či demokratických – podobách „řeší“ problém bydlení v tuzemsku už téměř 80 let. V posledních třiceti letech se do boje masivně zapojil tržní sektor.
Výsledek se dnes může zdát neuspokojivý, přitom se ale mnohé zlepšilo. Trh – a zopakujme znovu, že trh, vůbec ne politici – dokázal uspokojit velkou část domácí poptávky pestrou nabídkou více či méně povedených bytů a domů. I tak je nové zjištění NKÚ možné označit za potvrzení ekonomické teorie v praxi.
Stát, potažmo jiné veřejné instituce prostě neumějí podnikat s finančními prostředky tak efektivně jako tržní sektor (se soukromými prostředky, to je podstatné doplnit). Nakládání s veřejnými zdroji vždy a všude svádí k neefektivitě, tj. k marnění peněz daňových poplatníků, tudíž k ekonomickým škodám, respektive k jen zanedbatelnému užitku.
