KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Premiér a šéf ANO Andrej Babiš na startu předvolební kampaně slíbil, že průměrný důchod v Česku do roku 2025 vzroste na 20 tisíc korun měsíčně. Zvyšování penzí však ve skutečnosti není milosrdenstvím vlády a politiků, peníze na ně vytvářejí firmy a trh. Stát pak jen skrze úřady administruje směrem k voličům to, co vyprodukovali jiní.
Hnutí ANO však rozhodně není jediná „slibotechna“ v oblasti vyšších důchodů. Lákat vizemi o vyšších penzích je v tuzemsku běžným koloritem. Například Piráti jen pár dnů před Babišem v rámci své kampaně nadhodili důchodovou vějičku v té podobě, že na konci příštího volebního období (myšleno v roce 2025) bude průměrná penze v tuzemsku činit 18 až 19 tisíc korun. Jak vidno, byli v odhadu skromnější, skeptičtější. Možná až příliš. Zcela zásadní otázkou je pochopitelně to, kolik peněz v příštích letech ekonomika vyprodukuje. Svízel je ale i v tom, že se politici chlubí „cizím peřím“, když slibují zvyšování důchodů jako něco, co zařizuje či generuje vláda.
Zvyšování důchodů má přinejmenším dvě různé dimenze. První je dimenze ekonomická. Tedy, zda je ekonomicky možné, aby penzisté dostávali v roce 2025 v průměru 20 tisíc korun měsíčně. Jestli na něco takového budou k dispozici zdroje. Připomeňme, že od ledna příštího roku má průměrná penze v Česku dosáhnout zhruba 16 300 Kč. Zvýšení o dalších cca 3700 Kč během tří let (tedy od roku 2023 do roku 2025) je v podstatě reálné; opatrněji řečeno: není to žádná utopie. Bude záležet na tempu ekonomiky, na inflaci, na růstu mezd. Tyto parametry se odvíjejí od spousty jiných, dnes nepředvídatelných faktorů. Není však šokující, pokud se důchody zvyšují třeba o 900 Kč za rok. V předchozích, ekonomicky vydatných letech k tomu docházelo. Nově má také k penzi naběhnout příplatek za vychované dítě. „Naslibovaná“ cílová meta na úrovni 20 tisíc korun proto není nedostižná.
Pokud se ji však podaří dosáhnout, zásluha politiků na tom bude jen symbolická. Základem vyšších penzí je rostoucí ekonomika. A růst ekonomiky „zařizují“ soukromé firmy, jejich zaměstnanci a trh. Nikoliv politici. Ti si mohou připsat zásluhu snad jen tehdy, pokud neuváženými regulatorními zásahy ekonomiku příliš nepoškozují a nesnižují její výkonnost (jako se tomu stalo v mnoha zemích světa během koronavirové pandemické „výluky“). Premiér Babiš tedy slibuje důchodový „zázrak“, vyčarovaný jeho „spásnými schopnostmi“, který však – pokud nenastane další nečekaná živelní pohroma – se už dnes rovná, plus mínus, téměř ekonomické „jistotě“. Pomineme-li, že ve vypjatě vrtošivém politicko-ekonomickém prostředí, v němž vlády mohou vůči trhu, ekonomice a podnikatelům učinit téměř cokoliv, neexistuje opravdová jistota.
