KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Krize plodí snahu o další státní regulace. Jako například v Česku, kde si zastánci – jako vždy spásných – regulací vyhlídli novou oběť v podobě cen energií. Nápad už nějakou dobu zazníval z některých opozičních lavic, až nakonec našel svou oficiální podobu v záměru na zavedení státního sociálního tarifu na elektřinu pro sociálně zranitelné domácnosti. S touto v důsledku problematickou ideou vystoupil lidovecký ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka ve snaze „řešit“ objektivně existující a čím dál palčivější problém rostoucích cen energií v zemi.
Podle Jurečkova návrhu by sociálně zranitelní lidé měli mít nárok na garantovanou čili zastropovanou cenu energií, což znamená, že by pro část obyvatel stát cenu energií reguloval a ruku v ruce s tím i dotoval, neboť by musel dodavatelům doplácet rozdíl mezi tržní cenou a „sociální“ cenou. Smyslem takového řešení má být to, aby o státní kompenzace ceny energií nemuseli občané žádat na úřadě, tedy aby se tím pomohlo přetíženým úřadům práce. Vše by pro stát (a za stát) administrativně vypořádali dodavatelé energií. Těm by žadatelé o sníženou cenu jen doložili, že mají na zlevněný tarif nárok.
Na první pohled se jedná o idylicky elegantní a potřebný krok, neboť značná část rodin dnes kvůli devastující inflaci chudne a ceny elektřiny šplhají nahoru. Přičemž na obzoru není vyhlídka na změnu tohoto trendu. V Česku skutečně hrozí, že se další část obyvatel dostane do finanční krize, potažmo chudoby, kdy již nebude mít peníze ani na zajištění základních životních potřeb. To samo o sobě by nemělo být přijímáno jako nevyhnutelná součást aktuální etapy vývoje k lepším zítřkům. Podle všech příslibů, výhledů – o politických programech stran ani nemluvě – měla tuzemská životní úroveň v rámci Evropské unie růst, nikoliv klesat. Jistě, na obhajobu lze argumentovat prodělanou koronavirovou pandemií, válkou a jinými objektivně nezaviněnými vnějšími vlivy.
Pusťme na chvíli z hlavy to, že se snaha o řešení zaměřuje na důsledek, nikoliv na samotnou příčinu, tedy na drahé energie v situaci, kdy tuzemští výrobci jsou stále schopni produkovat relativně levnou elektřinu. Na věci a podstatě problému to nic nemění. Odnikud automaticky neplyne, že by ve vzniklé situaci mělo být přípustné úplně vše, včetně vyvolávání dalších a dalších socialistických duchů.
