KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Chronický problém tuzemské politiky, dotační střet zájmů premiéra Andreje Babiše (ANO), se vyhrotil návštěvou předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové. Ta přivezla čerstvě schválený příslib 180 miliard korun dotací z unijního fondu obnovy. Odšpuntování těchto peněz do Česka však šéfka EK podmínila vyřešením střetu zájmů českého předsedy vlády. Jenže, systémové řešení, které by slučovalo zachování mohutných dotací tekoucích přes Brusel a udržení základních principů demokracie, prakticky neexistuje.
Je nezbytné předznamenat, že v rovině věcné a morální je dotační střet zájmů předsedy české vlády očividnější než svit slunce. Přerozdělování dotací je v gesci vlády, v jejímž čele stojí premiér Babiš. A ten nadále vlastní plejádu firem, z nichž mnohé čerpají dotace, ať už nárokové či ad hoc schvalované státními úřady. Na podstatě věci nic nemění ani fakt, že si předseda vlády své podnikatelské impérium – vynuceně a dočasně – „přeparkoval“ do svěřenských fondů. Vlastnictví firem se tím ale nezbavil.
Evropská komise v reakci na koronavirovou pandemii vymyslela fond obnovy, z něhož chce státům distribuovat celkem 750 miliard eur (19,2 bilionu korun), pro Českou republiku vyhradila 180 miliard korun. Česko se pak v rámci národního plánu obnovy chystá – i s využitím unijních peněz – investovat celkem 200 miliard korun. Je nutno třeba i posté zopakovat, že tento bájný záchranný evropský fond je fondem dluhovým. Není tvořen skutečnými penězi, jež by zodpovědní eurohospodáři v minulých letech ušetřili na horší časy. Fond je jen krycí název pro půjčku, kterou si bere Evropská unie jako celek s tím, že ručit a splácet ji budou všechny členské státy. Komise na horší časy šetřit nemohla, neboť – z podstaty – hlásá a uznává jen skvělou přítomnost a zářnou budoucnost…
Férovost a nepřátelské kroky
Bez ohledu na následující úvahy se dá jednoznačně říci, že pokud by Česko mělo přijít byť o jedinou korunu kvůli střetu zájmů jednoho politika, bylo by to v jistém smyslu nefér vůči obyvatelstvu. Česká republika přece není jen Babiš a jeho dotované firmy. Odstřihnout celou zemi (která je automaticky dlužníkem vůči věřitelům fondu) od miliard kvůli jedné osobě se může jevit až jako hnidopišské. Odepření přístupu k fondu obnovy by ze strany Bruselu bylo nepřátelským krokem. Evropská komise by si tím v „disidentských“ zemích zhoršila image, a to v době, kdy je zřejmé, že brexit pro ostrovní království neznamenal tragédii.
