Ruská invaze na Ukrajině pokračuje a spolu s ní i všechny ekonomické, potažmo sociální dopady. Evropskou unii čeká obtížný podzim a pravděpodobně ještě horší zima, ale zjevně jí to nebrání přepnout se do srpnového prázdninového rozpoložení. Svatosvatý klid byl i letos dodržen, jak dokládají pusté chodby bruselských úřadoven i uzavřené restaurace v jejich okolí, a to (skoro v plné míře) ještě tento týden.
Mysleme si, že zdání může klamat a pod povrchem nadále tepe život, připravuje se všechno možné, že ne všichni se odstěhovali na pláž. Zvlášť by to pak mělo platit pro české politiky, diplomaty a experty, kteří budou evropské představení až do konce roku dál kočírovat. Určitě tomu tak i trošku je, ale jen trošku. O EU od začátku srpna sotva kdo promluvil, počínaje českými politiky. A návrat k normálu nebude nic menšího než šok.
Jako priorita priorit se jeví zvládnutí paniky kolem cen energií, která se šíří kontinentem jako mor; reakcí na ni je zatím kakofonie národních vlád. Odpověď Evropské unie jako celku citelně chybí, jako by žádná „společná energetická politika“ ani nebyla.
Čelní politici objíždějí svět a vyjednávají pro své země dodávky zkapalněného plynu, ba dokonce zkapalněného vodíku. Gazprom se baví tím, že vyhlašuje nové odstávky plynovodu Nord Stream 1 a pak sleduje, jak ceny letí nahoru. A zatímco jedni volají po tom, aby se EU dál odstřihávala od ruského plynu, vyjednává nová bulharská vláda s Gazpromem o obnovení dodávek a v Německu místopředseda vládní FDP Wolfgang Kubicki nenavrhuje nic menšího než otevření zaslepeného plynovodu Nord Stream 2, aby Berlín mohl nakupovat Putinův plyn.
Ale je srpen, takže Evropská unie mlčí. Přitom právě změna evropských pravidel je jednou z cest, jak ze spirály ven – Evropská komise před letní přestávkou po dlouhém váhání konečně vyhlásila, že by bylo dobré oddělit ceny elektřiny od cen zemního plynu, což by lépe odráželo realitu a odstranilo paradox, kdy lidé platí enormní částky a výrobci elektřiny počítají zisky.
Kde je tento návrh? Jak je daleko? Ticho po pěšině by nemělo trvat, zejména ne ze strany vlády země, která Evropské unii předsedá. Očekávejme tedy, že Česko na komisi zatlačí a pak se jejího návrhu co nejrychleji ujme. Individuální národní kroky zde nepomůžou – Španělsko například již neodvozuje cenu elektřiny od ceny plynu, ale sotva si pomůže, když to dělá zbytek unie a trh je přece jen více méně jeden.
