KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Vládní koalice ve sněmovně „odstřelila“ pokus Babišova hnutí ANO o zrušení DPH, jehož cílem bylo srazit tuto daň na nulu u elektřiny a plynu, ale i pohonných hmot. Vládní strany tím prokázaly schopnost odolat vábení lákavých politických kroků, jež by u široké veřejnosti nepochybně sklidily úspěch a přinesly by politické body. Situace veřejných financí v Česku je ovšem natolik vážná, že si vláda netroufla redukovat jeden z pilířů, na kterém stojí státní příjmy.
Zrušení DPH na energie se na první pohled jeví jako rozumný nápad. Elektřina a plyn zdražují a podle všeho i nadále budou zdražovat. Snížení, respektive třeba i dočasné „vynulování“ DPH na energie by pochopitelně mohlo vést ke snížení či dočasnému zastavení růstu cen pro tuzemské odběratele, což by veřejnost jistě přivítala a třeba i náležitě ocenila v příštích volbách.
Jenže, teze o rozumnosti by bezezbytku platila v situaci, v níž by se stát netopil v dluzích a nepotřeboval by každou korunu na udržení dluhu, potažmo rozpočtového deficitu v ještě jakž takž přijatelných mezích. Připomeňme, že na rok letošní si Fialova vláda schválila deficit rozpočtu 280 miliard. Jenže jej připravovala v době, kdy nemohla tušit, že přijde válka v podobě ruské agrese vůči Ukrajině, natož jak dlouho tato pohroma potrvá a s jak masivními následky se bude muset potýkat. Diskuse o nutnosti další „opravy“ rozpočtu, tedy potřebě deficit navýšit, se rozhořely doslova jen pár dnů po jeho schválení v první polovině března letošního roku.
Pravdou je, že díky vysokým cenám elektřiny vybírá stát na DPH mnohem více, než pokud by se ceny energií držely na „staré dobré“ předkrizové úrovni. Na jednu stranu, rostoucí ceny energií způsobují (či teprve začnou způsobovat) finanční problémy spotřebitelům, tedy značné části rodin v Česku. Na druhou stranu, pro státní pokladnu nyní DPH na energie znamená předčasné žně. Ani to však nic nemění na faktu, že veřejné finance jsou v abnormálně chmurném stavu. Celkový vládní dluh by podle nejnovější prognózy ČNB měl z loňských 41,9 procenta HDP stoupnout v letošním roce na 44,2 procenta a na 46 procent v roce 2023. I když se tato data mohou ve srovnání s mnoha horšími státy jevit jako snesitelná, a tedy umožňující další zadlužování, stojí za zmínku některé negativní konsekvence, jež na první pohled ani nemusejí být patrné.
Uveďme například obavu šéfky Národní rozpočtové rady Evy Zamrazilové, která varovala, že „pokud to takto půjde dál“, bude vláda za dva či za tři roky muset platit ročně jen na splátky státního dluhu 100 miliard korun. Pokud by se taková hrozba naplnila, bylo by to značně tíživé. Dávat 100 miliard ročně jen na splátku dluhů je cosi, co bylo dříve nepředstavitelné. Raději ani neuvažovat, co užitečného a potřebného by se za takovou sumu dalo pořídit, postavit atd.
