KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | V poslední době se objevuje stále více hlasů nabádajících Ukrajinu a její představitele k jednání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Po bouřlivém ohlasu, který zazněl v reakci na podobné úvahy Henryho Kissingera, se tak vyjádřil i ekonom Jeffrey Sachs. A obdobné pozice probleskují i od francouzských či německých politiků, byť u nich jde často o zkreslení reálných vyjádření. Logika takových výzev je přitom pokaždé stejná: pokud by Ukrajinci uznali, že Donbas a Krym patří Rusku, nastal by klid a mír a zbytek země by se mohl rozvíjet. Taková logika ale naráží na jednu věc, která jí brání: na realitu.
Problémem podobných názorů je, že až příliš počítají s tím, že Vladimir Putin si to, co říká, také skutečně myslí. Rusko před přímým začátkem invaze všechny ujišťovalo, že Ukrajinu rozhodně nenapadne, což se ukázalo jako lež. To samé platí i pro jednotlivé záminky, kterými Kreml obestírá svůj vpád do sousední země.
Pravda je pro Putina i ostatní představitele ruského vedení pouze jedním z mnoha možných vyjádření. Pokud Putin říká, že chce jednat, znamená to ve skutečnosti, že chce vypadat jako někdo, kdo chce jednat. Nic to nevypovídá o jeho vůli skutečně tak konat, anebo dokonce dojednat mír.
Rusové sice momentálně postupují pomalu, ale stále postupují. V oblastech, které obsadili na jihu a východě Ukrajiny, nezaznamenávají výrazné ztráty. Rusko tedy nemá důvod ustupovat ze své pozice a mluvit s Ukrajinci, respektive slevit z požadavku, aby Kyjev splnil jeho požadavky.
Jak Sachs, tak i Kissinger vycházejí z úvahy, že ruským cílem bylo jen a pouze zajištění Donbasu a Krymu. Rusko přitom okupovalo i části Chersonské a Záporožské oblasti, kde se zřejmě chystá vyhlásit „referenda“. O jejich výsledcích nemůže pochybovat nikdo, kdo má alespoň přibližnou znalost toho, jak vypadají ruské volby.
Oba jmenovaní navíc mluví o návratu před 24. únor 2022, kdy invaze začala, jako o kompromisu. Fakticky tím říkají Rusku, že má odevzdat Ukrajině území, která v současné době okupuje. Rusko uznalo celá území Doněckého a Luhanského regionu (nikoli jen separatistické „republiky“) za samostatné celky, a to včetně těch oblastí, které dříve kontrolovala Ukrajina, a trvá na tom, že samostatnost tak získaly celé regiony.
Problémem pro takové návrhy je fakt, že Putinova garnitura, stejně jako značná část ruské populace je chápe jako „ruská území“. A nejen je. Pokud by tedy chtěli Sachs s Kissingerem přesvědčovat někoho ke kompromisu, museli by mluvit i k Moskvě.
