KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Odbory si chtějí „vyprotestovat“ vyšší platy pro zaměstnance veřejného sektoru, aby jimi svým lidem kompenzovali vysokou inflaci, tedy zdražování. A to ještě letos. Na odborářském záměru vymoci si vyšší platy by nebylo nic zvláštního, neboť právě tohle je smyslem odborů.
Přesto zanechávají jejich protestní výhrůžky podivnou pachuť, neboť Česko a jeho veřejné finance se nacházejí v mimořádně nepříznivé ekonomické situaci. Její podivnost pak už jen dokresluje fakt, že vláda minulý týden schválila novelu letošního státního rozpočtu, jež ve výdajích státu poprvé prolamuje hranici dvou bilionů korun.
Může se zdát divné, že jedna skupina zaměstnanců si chce vyšší platy, čili větší bohatství vymoci formou protestů či dokonce stávek. Peníze přece vznikají jinak než křikem či protestováním. Specifické je to také kvůli tomu, že vláda se dnes nachází ve stavu největšího zadlužení a nejhoršího stavu veřejných financí, v jakém kdy byla. I odboráři jistě vědí, že se Fialův kabinet právě topí ve stamiliardových deficitech. A ty stále rostou, jak dokazuje čerstvě schválená novela letošního státního rozpočtu, v němž ministři zvýšili deficit o 50 miliard na celkových 330 miliard korun.
Sečteno s Babišovými schodky z předchozích dvou let, nakumulovala se tu prakticky „ze dne na den“ vládní sekyra přesahující 1,1 bilionu korun. V tomto kontextu nelze nezmínit překročení dalšího rozpočtového mezníku a to hranici dvou bilionů korun výdajů vlády, jež si v zatím poslední novele schválil Fialův kabinet. (Zákon samozřejmě musí ještě posvětit Sněmovna).
Tuto „magickou“ výdajovou hranici vláda prolomila paradoxně v situaci, kdy ekonomika stagnuje a vzhledem k obrovské inflaci (aktuálně 17,2 %) je nutno šetřit, nikoliv lámat výdajové rekordy. A kdy je patrné, že stát – i kvůli předchozímu vývoji a prohlubování poptávkových a platových návyků v kombinaci s notoricky známými krizovými jevy – začíná tak trochu požírat sám sebe. Dluhovým samospádem se nezastavitelně řítí vpřed k ještě horším zítřkům.
Ve svých výdajích expanduje fakticky nezávisle na realitě, nezávisle na možnostech ekonomiky, jejímž jediným „hnacím motorem“ je nekřesťanská drahota a mírně vyšší výběr daní generovaný právě jen „díky“ zdražování zboží a služeb. Abychom nikomu nekřivdili. Letošní rozpočet fakticky není rozpočet Fialovy vlády, i když tato se formálně ujala moci již koncem loňského roku. Převzala však rozpočet připravený předchozí, Babišovou vládou.
