KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Volodymyr Zelenskyj přijel nečekaně do Bruselu na schůzi Evropské rady. Jeho hostitelé, premiéři a prezidenti 27 členských států, mluvili o historickém okamžiku a o symbolické návštěvě. Návštěvník v khaki mikině naopak mluvil o věcech velmi praktických a konkrétních, jako jsou rychlé dodávky špičkových západních zbraní jeho armádě, která zuby nehty drží pozice na 600 kilometrů dlouhé frontě proti ruské přesile. Nebo o zavádění takových sankcí proti Rusku, které budou Kreml citelně bolet, či o použití ruských aktiv zmrazených v evropských bankách ve prospěch Ukrajiny. Ale také o rychlém zahájení rozhovorů o podmínkách vstupu Ukrajiny do Evropské unie.
Setkání s lídry zemí EU sotva mohlo mít nějaký hmatatelný praktický výsledek. Zelenskyj a jeho vláda se minulý týden zevrubně věnovali všem aspektům vzájemných vztahů při návštěvě 16 členů Evropské komise plus předsedy Evropské rady v Kyjevě. EU nefunguje tak, že by se 27 státníků náhle shodlo a rozhodlo, vše se probírá horem dolem a postupuje se pomalu a rozvážně. Jenže zde jsme ve válečné situaci, schyluje se k ruskému útoku, Ukrajina to nemusí ustát. Nejde o roky či měsíce, nýbrž o týdny a dny. Toto přijel Zelenskyj lídrům sdělit. Aby si po roce trvání konfliktu nezačali jaksi zvykat – a tudíž zapomínat, odsouvat na vedlejší kolej a věnovat se opět vnitřním tématům – třeba těm, která byla na původním programu mimořádného summitu, tedy migraci a průmyslu.
Blíží se výročí začátku ruské agrese a s ním i vzpomínka na první videohovor Zelenského s evropskými protějšky. Řekl jim tehdy z bunkru na neznámém místě v Kyjevě, že s nimi možná mluví naposledy. O rok později ho máme v Bruselu z masa a kostí jako ztělesnění ukrajinského hrdinství a odporu. Rok naléhání, přemlouvání, vysvětlování, které jednoznačně přineslo své ovoce, ale zdaleka nekončí. Zelenskyj se nevypravil do Londýna, Paříže a pak Bruselu proto, aby dělal historická gesta, ale proto, aby zatřásl pomyslným stromem, posbíral, co z něj napadalo zbraní a střeliva, a hlavně Evropany po roce opět vyburcoval, že je potřeba dělat rychle a víc.
