KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Jednatřicátý prosinec se kvapem blíží, další rok je takřka za námi. Rok, který nebyl přelomový, ani „historický“, i když se nám v jeho průběhu několikrát zdálo, že by tomu tak mohlo být. Skutečnost je ale jiná a to je dobře; ty opravdu přelomové, „historické“ roky většinou, opakuji, většinou, nepřinášejí „obyčejným“ lidem nic dobrého, naopak. Existují samozřejmě výjimky, jakou byl například annus mirabilis – „zázračný rok“ 1989, kdy se obyvatelé střední a jihovýchodní Evropy zbavili komunistické nadvlády; takových „historických“ let je však pohříchu málo. Třebaže význam „velkých“ událostí roku 2019 nakonec s vysokou pravděpodobností zrelativizuje nemilosrdně čas, rád bych Vám ve stručném ohlédnutí připomněl alespoň některé z nich a zároveň bych se s Vámi rád podělil o svůj názor na ně.
Pokud jde o světovou politiku, na prvním místě musím zmínit další prohlubování příkopů mezi oběma „Amerikami“ – konzervativní trumpovskou, jež je momentálně u moci, a liberálně-progresivistickou, která dští na Bílý dům z opozice prach a síru a která dokonce spustila, podle mého názoru (z politického hlediska) neuváženě, proces ústavní obžaloby prezidenta, třebaže nemá vzhledem k pevné republikánské většině v Senátu nejmenší naději na úspěch, a riskuje tak hned dvojí blamáž – kromě porážky impeachmentu i porážku v boji o Bílý dům.
Rozdělení americké společnosti je přitom už dnes nesmírně hluboké, stejně jako tamní politické nenávisti a touhy po vendetě, nemluvě o neochotě a neschopnosti obou stran vydat se cestou pokory, smířlivosti, kompromisu a dohody. Uvážíme-li, že se jedná o (stále ještě) nejmocnější zemi světa, o zemi, jež – mimo jiné – (spolu)garantuje naši bezpečnost, nemůže nás tamní vývoj ponechat klidným. Případné „rozbití Ameriky“, ať už si pod tímto pojmem představíme cokoli, by totiž nepochybně mělo katastrofální důsledky i pro nás, v na první pohled nekonečně vzdálené střední Evropě.
