KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Vláda dokončuje svůj třetí semestr. Jak se jí daří? V zahraničních tématech excelentně, na domácím poli hůře, ale vůbec nejhorší je to s její vnitřní soudržností. Nahlodávají ji nejen rozdílné názory na řešení praktických problémů. Především se začíná nebezpečně štěpit na tématech tzv. kulturních válek. Názorně to ukázal tento týden. Sledovali jsme rozhořčenou – a zbytečnou – koaliční bitvu o stejnopohlavní manželství.
Už v pondělí to nezačalo pro kabinet dobře. Ukázalo se, že k úspornému balíčku, který nám byl už jedenáctého května prezentován jako hotový, zaslala jednotlivá ministerstva mraky připomínek a vymezil se proti němu první z ministrů – Jan Lipavský.
Jako by nestačila hrozící konfrontace s odbory a nejasnosti kolem mnoha opatření, v koalici navíc zjevně nepanuje shoda. Je ale také možné, že šéfové resortů neuhlídali „své“ byrokraty a dovolili jim torpédovat politickou dohodu. Ani jedno nesvědčí o umění vládnout.
Úsporné kroky schytaly kritiku zleva i zprava, buď za to, že jsou necitlivé, či naopak mírné. Nicméně v této situaci by se vždy našel někdo, kdo není spokojen. Horší je, že to celé nevypadá šikovně administrováno a hlavně komunikováno. Ale nad tím vším je právě ono selhání schopnosti držet dané slovo. Není prostě možné, aby po tak dlouhém jednání plném kompromisů výsledek zpochybnili úředníci. Nebo jde o politickou motivaci ministrů? Těžko říci, co by bylo horší…
Tohle by měl premiér Petr Fiala uřídit. Musí si obhájit, že dohoda je dohoda, a všechny připomínky musí shodit ze stolu. Určitě je možné balíček technicky doladit, ovšem umělecký dojem už bude špatný.
A ještě než stačilo vyprchat rozčarování, že místo hotového, pečlivě zrežírovaného kusu sledujeme něco mezi thrillerem a fraškou, přišla další rána. Část koalice skočila na vějičku ANO a spolu s ním prosadila na jednání sněmovny zákon o manželství „pro všechny“.
Říct, že na tomto návrhu nepanuje v koalici shoda, by bylo velkým eufemismem. Rozeštvává ji totiž víc než cokoli jiného. Problém vidím v tom, že liberálnější část vládní koalice odmítla o čemkoli vyjednávat a navrhla normu rušící manželství coby výlučný svazek muže a ženy. Hlavně ale umožňuje homosexuálním párům adoptovat si cizí děti tak, jako dosud mohou jen sezdané páry tvořené mužem a ženou, popřípadě si dítě objednat u náhradní matky. Tohle je to, co konzervativcům vadí – ne samotné LGBT a sňatky homosexuálů.
V zásadě nikdo neprotestuje proti tomu, aby gayové a lesby měli vůči sobě ve svazku stejná práva a povinnosti jako muž a žena. Konzervativci ale chtějí ochránit práva dětí, jinak pro zákon sotva zvednou ruku. Jedná se zejména o to, aby děti znaly svůj původ, nebyly zbaveny biologických rodičů, nebo se dokonce nestaly předmětem handlu.
Zatímco tedy liberálové vidí na prvním místě dospělé a jejich zájmy, konzervativci na něm mají děti a jejich práva. Není snadné překonat tento hluboký rozpor. Že to tedy bude ve sněmovně masakr, přičemž se mezi sebou posekají vládní poslanci, muselo být předem jasné. Realita ale překonala i ta nejhorší očekávání. Došlo dokonce na obvinění, že kdo s návrhem nesouhlasí, je de facto spojencem Ruska, což je dezinformace tvrdého kalibru – a použil ji koaliční zákonodárce proti svým partnerům.
