KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Na celém světě, včetně Spojených států amerických, ožívají v souvislosti s koronavirovou krizí návrhy na radikální zdanění těch nejbohatších. Jeho zastánci jsou přesvědčeni o tom, že pokud státy nechtějí připustit nějakou sociální a ekonomickou katastrofu, nic jiného než přesun části peněz od nejbohatších k těm chudším jim nezbývá. Odpůrci namítají, že by šlo o „trest za úspěch“, který by v konečném důsledku vedl k poškození ekonomiky a ztrátě pracovních míst.
Mezi prvními politiky, kteří se rozhodli otevřít debatu o tom, zda se bude muset po pandemii „bohatým brát a chudým dávat“, byla spolupředsedkyně Německé sociální demokracie (SPD) Saskia Eskenová. V rozhovoru pro deník „Stuttgarter Zeitung“ minulý týden uvedla, že Německo potřebuje k řešení koronavirové krize „silné zapojení silných ramen“. Co to znamená? Podle Eskenové jednoznačně to, aby ti nejbohatší, tedy ti se silnými rameny, přispěli k řešení krize víc než ti slabší.
„Myslím si, že jednorázová daň je jedním ze způsobů, jak dostat po krizi veřejné finance zase do pořádku,“ řekla Eskenová. Připomněla, že Německo dnes počítá kvůli pandemii s dodatečným zadlužením ve výši 156 miliard eur (cca 4 biliony korun). A zřejmě prý nezbude nic jiného než jednorázově zdanit ty nejbohatší, třeba právě formou určitého odvodu z majetku.
