KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | V demokracii by měl mít úplně každý svéprávný občan právo na vstup do politiky. Příklady premiéra Andreje Babiše, amerického prezidenta Donalda Trumpa nebo bývalého italského premiéra Silvia Berlusconiho však vyvolávají kontroverzní otázku, zda by tohle dokola omílané pravidlo mělo platit i pro takzvané superboháče.
Jedna věc je totiž jistá. Pokud velmi majetní lidé uspějí ve volbách a získají důležitou politickou funkci, nikdy se úplně nevyhnou podezření ze střetu zájmů. Vzhledem k rozsahu majetku a šíři aktivit, ve kterých mají uložené peníze nebo v nich podnikají, vlastně takřka každé důležité politické rozhodnutí ovlivňuje stav jejich konta nebo možnosti podnikání. Měli by být tedy vyloučeni z rozhodovacích procesů v politice?
Příkladem může být právě americký prezident Donald Trump. Ten stejně jako Andrej Babiš dlouhodobě razí tezi, že vydělané peníze mu dávají svobodu, nezávislost a tedy i lepší předpoklady k tomu, aby jako prezident rozhodoval skutečně ve prospěch všech občanů. „Celý život jsem byl chamtivý, chamtivý, chamtivý. Vydělal jsem tolik peněz, kolik jsem vydělat mohl. Ale nyní chci být chamtivý pro Spojené státy,“ říkal Trump v kampani před svým zvolením. Komu by to připomínalo Babišovu rétoriku, nebyl by zřejmě daleko od pravdy.
