KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Inflace se v Česku stává strašákem, který začíná mít tendenci hnát lidi do ulic, nebo alespoň do stávkových pohotovostí, jak zatím naznačují někteří odborářští předáci. Protestní akce proti inflaci, respektive za vyzískání – vládou či firmou – hrazené platové kompenzace je paradox, který připomíná boj s větrnými mlýny. Ale i bez nadsázky řečeno je zjevné, že se v zemi začíná rodit odborářská, ale i občanská vlna nespokojenosti, jejímž cílem jsou vyšší mzdy, Takové, které by lidem prakticky vrátily to, o co přijdou inflačním zvyšováním spotřebitelských cen zboží a služeb.
Stávkovou pohotovost už například vyhlásilo devět odborových svazů pracovníků veřejného sektoru a čtyři další svazy tento postup podporují. Objevují se požadavky i na 15% navýšení platů. Nelze zastírat, že požadavek odborářů, ale i jiných občanů na vyšší výplatu, která by kompenzovala rostoucí drahotu, je logický. Znehodnocování výdělků a úspor lidí formou inflace je nemravné a téměř tragické. Meziroční inflace „čerstvě“ vzrostla na kdysi nepředstavitelnou míru 16 %, která dříve bývala k vidění spíše jen v banánových republikách a mystifikující opozice využívá situaci k neoprávněné kritice vlády. Ze strany některých ministrů vlády, jako je například šéf resortu sociálních věcí Marian Jurečka, se zase objevují tendence konat ve prospěch růstu platů, i když ne ve výši plně pokrývající inflaci. Vláda se ocitá v neřešitelném, i když současně nezaviněném dilematu, z něhož není žádná všeobecně prospěšná, přijatelně rychlá, natož pak snadná cesta ven.
Idea, že by vláda měla či mohla – tam, kde jí to gesčně přísluší – zvyšovat plošně platy tak, aby to mělo účinnost vůči rostoucí inflaci, je buď vrcholem snahy o populistické řešení kvadratury kruhu, nebo je důkazem nepochopení toho, co to ve skutečnosti je inflace. Jakkoliv je toto tvrzení kruté, tak je logické. Zabrzdit vzlínání cen masivním napumpováním peněz do peněženek a na účty širokých skupin veřejnosti nemůže proti inflaci fungovat, právě naopak. Jistě, může velmi dobře, avšak jen krátkodobě, zapůsobit jako populární opatření, jako gesto politiků vůči krajně znepokojené veřejnosti, kterou v nejbližší době čeká série voleb (komunální, senátorské, prezidentské). Jenže to je tak asi všechno. Na druhé misce vah je přidání dalšího závaží na misku vah problémů s veřejnými financemi a s nadále bující inflací.
