KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Říjnová inflace v Česku překvapivě „prudce“ klesla, respektive byla nižší, než se čekalo. Důvodem bylo snížení cen energií, k němuž ovšem došlo nikoliv spontánně, nýbrž z důvodu zavedení vládního úsporného tarifu, tj. fakticky vlivem státem dotované regulace cen. Důvod k jásotu však chybí. Ba co víc, vše nasvědčuje tomu, že bude hůř a to jak pokud jde o zdražování, tak celou ekonomiku.
Inflace v ČR klesla v říjnu na 15,1 procenta ze zářijových 18 %. Podle důvěryhodných hlasů by bez vládních opatření ceny stouply v říjnu o více než 18 procent (možná až o 19 %). Zásadním je zjištění, že samotná cena elektřiny v říjnu „poklesla“ meziročně o 38 procent, když bez vládní regulace by její cena rostla o 35 procent, což – kdyby nastalo – by se pochopitelně tvrdě promítlo do mnohem vyšší inflace. Ale nenastalo.
Na první pohled se tak zdá, že stát dokázal přelstít inflaci. Stačilo zregulovat cenu energií a celkové číslo inflace (tedy míry nárůstu spotřebitelských cen) znatelně pokleslo. Napadán je ČSÚ, že výpočet inflace provedl jaksi nestandardně či pokoutně. Ale statistikům nelze nic vyčítat. Jejich postup dává logiku. Elektřina pro spotřebitele byla (nikoliv vlivem ČSÚ) zregulována a výsledná spotřebitelská cena opravdu poklesla, což statistici spočetli.
Problémem není ČSÚ, nýbrž fakt, že růst cen energií byl sice „úředně zakázán“, ale ekonomická podstata se nezměnila. Tržní ceny elektřiny/plynu v reálném světě, jehož působení bylo dočasně zamlženo, rostly. Jenže trh nelze podvést ani obejít. Jeho mechanismy fungují vždy, jen se ve výsledku projevují jinak – podle toho, jakému typu a stupni regulace musí čelit.
Navíc, regulací ceny (tedy státem zavedeným úsporným tarifem a odpuštěním poplatku za obnovitelné zdroje) byl problém cen jen odsunut, což v důsledku nebude zadarmo. Ostatně, po Novém roce bude úsporný tarif nahrazen masivně dotovaným stropováním cen, jež vyjde poplatníky odhadem na 130 miliard korun.
Tak či tak je patrné, že růst inflace byl v říjnu zastaven pomocí dalšího zadlužení vlády, potažmo zvětšeného dluhu daňových poplatníků. Tedy pomocí „sekery“, která později v nějaké formě dopadne na všechny daňové poplatníky. Jako vždy jde o obchod s budoucností ve stylu „něco za něco“: dnes poplatníci získali o něco nižší inflaci, ale účet za toto „zlepšení“ jim zcela spolehlivě bude vystaven.
