KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | První žena v čele italské vlády od druhé světové války se ujala svého úřadu o víkendu poté, co složila přísahu do rukou prezidenta Sergia Mattarelly. Do poslední chvíle ovšem nebylo jisté, zda se to opravdu povede. Klacky pod nohy Giorgii Meloniové házel zejména předseda strany Forza Italia Silvio Berlusconi, který se zjevně jen těžko vyrovnává s postavením nejmenšího, tedy vskutku juniorního partnera v této koalici pravice a krajní pravice, jaká nemá v historii italské politiky obdoby. „Přísahám, že budu vykonávat svůj úřad výlučně v zájmu národa,“ vyřkla Meloniová předepsanou formuli. Příští týdny a měsíce ukáží, zda to bude chtít dělat a zda toho bude schopna.
Její strana Italské bratrstvo (Fratelli d'Italia) s kořeny v mussoliniovském fašismu získala v zářijových volbách neuvěřitelných 26 procent hlasů; spolu s nacionalistickou Ligou Mattea Salviniho (8,6 procenta) a středopravicovou Forza Italia Silvia Berlusconiho (8 procent) tak byla schopna vytvořit bezprecedentní koalici. Všechno vypadalo růžově – partneři si rozuměli, většina v parlamentu byla zajištěna, stačilo rozdělit funkce a ujmout se vlády. Zde ovšem narazila kosa na kámen. Berlusconi se bil jako lev za co nejvíce ministerstev pro své stranické kolegy; chtěl hned zdravotnictví, hned spravedlnost. Meloniová statečně vzdorovala, neustoupila ani o píď. „Měla by se naučit používat trochu podmiňovací způsob, místo věčného rozkazování,“ fňukal ještě v pátek rozčarovaný „Il Cavaliere“.
Rozporuplný veterán italské politiky vnesl ve svých 86 letech do procesu formování vlády ještě jednou prvky frašky, které by si většina italských voličů asi ráda odepřela. Jeho návrat do Senátu byl skutečným osobním zadostiučiněním poté, co byl v roce 2013 zbaven poslaneckého mandátu kvůli odsouzení za daňové podvody; najednou se opět ocitl v roli sestavovače kabinetu, byť podružné, a nehodlal dát svou kůži lacino. Když se mu nedařilo Meloniovou přesvědčit, vyrukoval s kritikou: „Je omezená, autoritářská, arogantní a zraňující,“ žehral na budoucí premiérku. Ta mu přes média vzkázala: „Na jedno zapomněl – vydírání neberu.“
