KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Vyhraněná doba si žádá vyhraněné činy. Pokud jsme se dostali do situace, kdy přispěchat vojensky na pomoc Ukrajině by se rovnalo rozpoutání jaderné války, uchylujeme se aspoň k symbolickým gestům. Předseda vlády Petr Fiala se tedy nečekaně vydal do ukrajinského Kyjeva. Objetí s ukrajinským prezidentem Zelenským v obleženém hlavním městě je nepochybně velmi silný symbol. Celý svět vidí a ví, na čí straně stojíme, pokud snad ještě byly nějaké pochybnosti. A také že se nebojíme.
Ruku na srdce, jet vlakem do Kyjeva pod ukrajinským vzdušným prostorem ohrožovaným ruskými vojenskými letadly je silná káva. Určitě to není totéž jako se bušit v prsa na tiskovce v bruselském paláci Berlaymont.
Podle Fialova prohlášení byla cesta projednána s nejvyššími instancemi v Evropské unii a v NATO, zpravena byla i OSN. Premiér České republiky a jeho kolegové z Polska a ze Slovinska přivážejí do Kyjeva poselství, že evropská „sedmadvacítka“ stojí na straně Ukrajiny a že na její dosavadní kroky, dosti nebývalé, navážou další, ještě tvrdší.
Pokud si totiž Evropa myslí, že v reakci na ruskou agresi už udělala víc, než si vůbec představovala, zaostává její představivost za realitou. Protože to, co v roce 2022 předvádí na Ukrajině Vladimir Putin, překračuje všechny meze, všechny limity, všechny zlé sny; Německu, Francii, Itálii, Nizozemsku, vůbec západní Evropě jako by bylo i po třech týdnech pořád ještě zatěžko chápat skutečný dopad a dosah ruské invaze, jako by byla pořád ještě trochu v zajetí pohodlného starého pragmatismu a „realpolitiky“.
Pro ty členské státy EU, které mají v krvi a pod kůží zkušenost se sovětskou nadvládou, je to příležitost tyto zkušenosti zúročit a přesvědčit celou unii, že jakékoli váhání či hledání postranních cest není tentokrát namístě. Konec konců i na Západě je dnes mnoha politikům i politologům jasné, že vlažné odsouzení anexe Krymu v roce 2014 či trapné mlčení při Putinových kobercových náletech na Aleppo a další syrská města diktátora povzbudily, aby se nebál pokračovat, pokaždé o kousek dál. Nyní je třeba mu „zatnout tipec“, říct rozhodné dost a přerušit s ním veškeré styky, také obchodní a ekonomické. To dělá a musí dál dělat Evropská unie. Fiala svou kyjevskou anabází jako by oznamoval, co bude Česká republika v čele EU prosazovat od 1. července.
