KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Evropský parlament schválil nová pravidla pro minimální mzdu v celé EU. Členské země, jako je Česko, by měly zvyšovat minimální mzdu na základě pevně daných automatických mechanismů. Což má v tuzemsku znamenat skok minimální mzdy k 20 tisícům korun. I když se toto celoevropsky nadekretované zvyšování mezd může jevit jako žádoucí, důsledky takových plánů mohou být nakonec velmi odlišné od utopických snů. Idea zajišťování blahobytu formou centrálně nařízených vyšších mezd je mylná. Životní úroveň lze reálně zvyšovat jen na podkladě zdravé ekonomiky, její výkonnosti a jejích skutečných možností, nikoliv politickými befely, které se tváří jako (pseudo)spravedlivé mechanismy.
Připomeňme, že minimální mzdu v Česku stanovovala a dosud stanovuje zcela arbitrárně vláda. V letošním roce tato nejnižší povolená (hrubá) mzda dosahuje 16 200 korun. Europarlament navrhuje, aby členské státy minimální mzdu v pevně daných pravidlech odvozovali podle skutečné kupní síly, pohybu cen nákupního koše a také 50 procent průměrné mzdy či 60 % mzdy mediánové. Jako by europoslanci vůbec nechápali, že chudobu, respektive nižší životní úroveň nelze „zrušit“ tím, že se firmám zakáže platit údajně nízké mzdy, respektive tím, že jim sbor „moudrých“ nařídí platit části zaměstnanců vyšší než tržní mzdy.
Každý zaměstnanec v soukromém sektoru dnes (myšleno v situaci, pokud by do toho nezasahoval stát) pobírá tu nejsprávnější (nejoptimálnější) možnou mzdu, jelikož tato vychází z dohody obou stran. Je tedy relativně férová, svobodně nastavená. Nikdo v Česku (a nikde v EU) není nucen pracovat za minimální či nízkou mzdu. Každý může odejít pracovat jinam. Může začít podnikat. Může zůstat na štědrých sociálních dávkách, atd.
Na tuzemském pracovním trhu, zejména v průmyslu a zemědělství, navíc panuje nadále (navzdory krizím, covidům, inflacím atd.) velká poptávka po pracovní síle. Na trhu v Česku si lze vydělat solidní mzdu, jejíž úroveň je vzdálená od mzdy minimální. Existuje svoboda volby jít za vyšším platem jinam. Každý soudný zaměstnavatel (pokud právě nekrachuje kvůli nesmyslně předraženým energiím) se snaží své zaměstnance udržet a platí jim tolik, aby to oběma stranám dávalo ekonomický smysl.
Tím se ani náhodou nechce tvrdit, že mzdy v ČR jsou vysoké, natož snad, že by nejnižší mzdy zaručovaly dobrou životní úroveň. Česko nadále – dá se dokonce říci, že stále stejně – pokulhává za nejsilnějšími státy Unie. Minimální mzda činí 16 200 korun, tedy nějakých 660 eur, což není omračující suma. Omračující není ani tuzemská průměrná hrubá mzda, která poměrně solidně narostla na 40 tisíc korun (tj. na cca 1630 eur). Jenže ani to ve srovnání s bohatšími státy není žádná hitparáda. V Německu letos minimální (zdůrazněme: MINIMÁLNÍ) mzda dosáhne 12 eur za hodinu. Měsíčně tak v přepočtu přesáhne 50 tisíc Kč, bude tak citelně vyšší než průměrná mzda v ČR! Což je z tuzemského pohledu ostudné a dokazující, že členství v EU sice Česku možná v něčem pomohlo, ale jistě ne k tomu, aby se přiblížilo výši německých výplat.
