KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Rue du Trône, Trůnní ulice, která se tak jmenuje, protože vede k paláci belgických králů. Na rohu s ulicí Cároly sídlí české zastoupení při EU a o 300 metrů dál, v čísle 130, si Česko pronajalo tři patra kancelářské budovy pro své půlroční šéfování Radě Evropské unie. Chodník mezi oběma adresami teď šlapou černé botky či slušivé střevíčky našich diplomatů a diplomatek, expertů a expertek, stážistů a stážistek, ale i ministrů a ministryň. Je to takový prvoplánový, očividný a nepominutelný jev, způsobený touto povinností, která na Česko dopadla po 13 letech a se kterou se tyto dámy a pánové pokoušejí od prvního dne popasovat tak, aby ji zvládli se ctí a bez zbytečných průšvihů.
„Save Gas for Safe Winter“ – tak nazvala Evropská komise 20. července svůj návrh na 15% úsporu plynu v EU. Neodolala pokušení se dopustit slovní hříčky, která v češtině nefunguje, česky tedy „uspořme plyn pro bezpečnou zimu“. Návrh byl okamžitě odeslán přes ulici do Rady EU, jejímu předsedovi České republice, a to s výzvou, aby se postupovalo rychle.
Už první kolo reakcí velvyslanců členských zemí (Coreper I) ukázalo, že to nebude procházka růžovým sadem. Nejméně tucet vlád návrh a priori odmítlo, a to z těch či oněch důvodů. Nejmenovaní diplomaté vykládali reportérům portálu Politico, že je ušit na míru Německu a že z něj ti nebo oni nebudou nic mít, proč by do toho tedy chodili.
Španělé hlasitě deklarovali, že oni už své úspory splnili a krom toho nejsou na ruském plynu závislí. Nizozemsko či Finsko se obávaly, že jejich spořivé snahy přijdou vniveč, a Polsku vadilo, že by o případných povinných úsporách a jejich kontrole měla rozhodovat Evropská komise, se kterou je Varšava dlouhodobě na kordy. A tak dále.
Na české straně bylo zřejmé, že nám návrh politicky vyhovuje – při skoro úplné závislosti na ruském zemním plynu vítáme, pokud se celý blok rozhodne plyn spořit a o uspořené objemy se dělit s těmi, kdo na tom budou hůř než ti ostatní. Pěkná ukázka evropské solidarity tváří v tvář ruskému plynovému vydírání, která přitom vyhovuje také klimatickým požadavkům na odklon od fosilních paliv vůbec, nejen těch ruských.
Pomohlo i štěbetání ruských médií, která se rozplývala nad kakofonickou reakcí evropských zemí a předpovídala krach celého komisního nápadu. To vše brala česká diplomacie v potaz, včetně nechuti většiny členských vlád se připojit k a priori vzdorujícímu Maďarsku, jehož ministr zahraničí Péter Szijjártó si právě v těch dnech potřásal ruskou s ruským Sergejem Lavrovem, jako jediný široko daleko.
