KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Pondělní rozhovory mezi Ruskem a Spojenými státy v Ženevě skončily tak, jak se čekalo. Tedy bezvýsledně. A dá se předpokládat, že stejně dopadnou tento týden i ty další, kdy bude Rusko polemizovat s členskými státy NATO a posléze se zeměmi zastoupenými v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Na obou fórech se Rusko nejspíš pokusí rozbít jednotnou západní frontu, když už se mu nepovedlo rozkolísat Spojené státy.
Uvědomme si, že máme co dělat s bezprecedentní a nebývale nebezpečnou situací. Ruský prezident napřed shromáždil statisícovou armádu podél ukrajinské hranice, a vzkázal tak celému světu, že to s dalším útokem na sousední bratrskou slovanskou zemi myslí vážně, i když to zatím verbálně popírá. Následně zformuloval své podmínky, dokonce jim dal od počátku formu jakéhosi návrhu smlouvy. Tyto podmínky jsou tak nejapné a absurdní, že je protistrana musí šmahem odmítnout a kremelští stratégové to dobře vědí.
Oč tedy jde? O samotný dialog se Západem a zejména s Amerikou, který Rusům potvrdí jejich význam a jejich nezbytnost jako partnera v jakékoli debatě o globální bezpečnosti? Nebo o ultimátum, přičemž nesplnění jeho nesplnitelných podmínek poslouží jako záminka k rozpoutání konvenční války na evropském kontinentu v roce 2022? Nebo Vladimir Putin hraje partii, u níž nemá promyšlen víc než jeden tah dopředu?
Už žádné Mnichovy
Jak je všeobecně známo, Rusko žádá záruky, že Ukrajině, Gruzii či Moldavsku nebude nikdy nabídnuto členství v NATO, tedy že aliance vezme zpět svůj příslib v tomto smyslu z roku 2008 a že s těmito státy ukončí veškerou vojenskou spolupráci. Dále pak chce, aby se jednotky NATO stáhly ze zemí, které do organizace vstoupily po roce 1997, tedy všech bývalých satelitů Sovětského svazu včetně Česka. Američané si mají také z Evropy odvézt všechny jaderné zbraně. Tyto požadavky doprovází ultimativní jazyk – Kreml říká, že je potřeba je splnit všechny a naráz. Jinak nemůže zaručit, že na Ukrajinu nezaútočí.
