KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Pro české předsednictví v Radě EU to není dobrá zpráva. Evropská komise se sice konečně odhodlala navrhnout cosi, co se podobá zastropování cen plynu v EU, ale ve skutečnosti jím není – splnění podmínek, jimiž komise návrh opentlila, je tak krkolomné, že mechanismus bude sotva kdy spuštěn. Evropská exekutiva tak postupuje podle pravidla, aby se vlk nažral a koza zůstala celá – formálně úkol splnila, aniž by umožnila to, po čem mnoho zemí včetně Česka od jara volalo, tedy oddělení cen plynu a elektřiny, jinými slovy vytvoření paralelního trhu pro elektřinu vyráběnou z plynu a pro tu, naprosto většinovou, která pochází ze všech ostatních zdrojů.
Není pravděpodobné, že by tento návrh vytvořil českému ministrovi Jozefu Síkelovi na čtvrtečním mimořádném zasedání ministrů energetiky dostatečný prostor pro dosažení kompromisu všech 27 členských států. Dobře se ví, že nejméně 16 z nich opakovaně požadovalo skutečné praktické zastropování cen plynu používaného k výrobě elektřiny. Několik dalších v čele s Německem něco takového odmítalo. Velmi rezervovaně se chovala také právě komise, která opakovaně poukazovala na úskalí takového postupu – fixace ceny na relativně nízké úrovni by podle ní oslabila postavení EU na světovém trhu, mohla by vést k odlivu plynu do jiných regionů a zejména by narušila svatosvaté principy evropského trhu s elektřinou, což by prý mohlo mít nedozírné následky.
Jak se tedy komise nakonec s pokyny vlád EU, formulovanými na nejvyšší úrovni 21. října, vypořádala? Navrhla stanovit nejvyšší velkoobchodní cenu plynu při prodeji v klíčovém virtuálním obchodním uzlu Title Transfer Facility (TTF) v Rotterdamu na 275 eur, tedy 6700 korun, za megawatthodinu. Aby nebyla mýlka, nemluví o „stropu“, ale o „korekčním mechanismu“ – je totiž velmi nepravděpodobné, že by cena plynu, která se momentálně pohybuje kolem 112 eur za megawatthodinu, běžně dosahovala mimořádných 275. Takže – jde o opatření, jež bude spuštěno velmi výjimečně, případně nikdy.
