KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Programově nesocialistická Fialova vláda zahájila svoji politickou pouť socialisticky, soudě alespoň podle toho, že její nejviditelnější agendou je příprava extenze sociálních dávek a jiných přerozdělovacích transferů obyvatelstvu. Tento paradox není vyvolán náhlou změnou programových priorit pětikoalice. Je vynucen tíživým dědictvím, jež se nakumulovalo za předchozí vlády, jejímž problémem byly rozhazovačnost, dluhová závislost a koronavirová pandemie. Socialistickým vládnutím svých předchůdců byla pětikoalice vmanévrována do neslučitelného rozporu, kdy je okolnostmi nucena chovat se opatrovnicky vůči čím dál větší skupině „sociálně potřebných“, ale současně je nucena k úsporám, aby nepřivedla stát na buben.
Nová vláda byla hnutím osudu chycena do osidel sociálního státu ještě před tím, než začala vládnout. I když svým „původním povoláním“ není socialistická, organicky pokračuje v politice, jejímž cílem je udržování životní úrovně obyvatel formou dávek a přerozdělovacích transferů. Téměř by se chtělo říci, že Babišovsky rozhazovačný a zadlužovací socialismus sice skončil, ale místo něj nastoupil postcovidový a „greendealovsky“ sociální paternalismus pětikoaliční vlády.
Tak či tak, výstupům nové vlády zatím dominují rozhodnutí a plány, jejichž podstatou jsou toky peněz z veřejných zdrojů směrem k obyvatelstvu. Počínaje masivnějšími sociálními dávkami na úhradu nebezpečně zdražovaných energií, přes mimořádné valorizace důchodů, úvahy o automatických valorizacích minimální mzdy, až po vymýšlení způsobů státní pomoci občanům, pro které je nemožné obstarat si vlastní bydlení. Ministr sociálních věcí Jurečka slibuje, že bude (i s celou vládou) dělat vše proto, aby stát lidem garantoval „minimální životní standard a do budoucna ho zlepšoval“. Z této státně paternalistické rétoriky může nesocialistického voliče zamrazit, i když u valorizace penzí jde o mandatorní, tedy ze zákona plynoucí navýšení, které je automaticky „řízeno“ dramatickým růstem spotřebitelských cen v zemi, nikoliv politickými vrtochy.
Strategie udržování sociálního státu, založená na sociálním smíru vlády se zájmovými skupinami, našla své vyústění i v oblasti odměňování. Fialova vláda se rozhodla zvýšit platy skupinám státních zaměstnanců, počínaje učiteli a pedagogickými pracovníky, přes vojáky a policisty až po zdravotníky a pracovníky v sociálních službách. Nutno doplnit, že jim zvýší platy méně, než jim slíbilo kormidelnické duo Schillerová-Babiš. Vedle toho nový kabinet zmrazil platy státních úředníků na ministerstvech či dalších úřadech a všem ústavním činitelům. Což je nutno hodnotit jako nepopulisticky odvážný – třebaže vynucený – čin, jehož motivem je alarmující stav veřejných financí.
