Zásah Evropské unie do trhu s plynem, který by vedl ke snížení cen, je nadále vzdálený, protože se nedaří zcela sjednotit postoje všech členských zemí. „Sedmadvacítka“ se zároveň sbližuje ohledně několika doprovodných opatření, včetně společných nákupů plynu na světovém trhu, úspor plynu a také sdílení zásob, které se před nadcházející zimou podařilo vytvořit. To jsou v kostce výsledky neformálního zasedání ministrů energetiky EU, kteří se sešli ve středu v Praze.
„Každý stát má jiné představy, jiné podmínky, jiná pravidla a jiné zájmy,“ povzdechl si na tiskové konferenci český ministr Jozef Síkela, který schůzi předsedal. Přesto se podle něj daří stanoviska sbližovat – připomněl, že kvůli probíhající energetické krizi se ministři od července sešli již počtvrté. Evropská komise má podle něj nyní dostatečně solidní podklady, aby mohla předložit další balíček společných návrhů. Komisařka Kadri Simsonová ho ohlásila na středu 18. října. Vlády se jím pak budou zabývat na nejvyšší úrovni o tři dny později. Ministři energetiky se sejdou opět 25. října. Podle Síkely by tehdy měli nová opatření doladit a na dalším mimořádném zasedání schválit.
Klíčovým rozhodnutím, kolem kterého se nadále nejvíc debatuje, je administrativní stanovení nejvyšší ceny plynu pro spotřebitele včetně velkých podniků pro celou EU. Většina členských vlád je pro, Německo a Nizozemsko však v čele menšiny nadále vzdorují. Simsonová připustila, že komise připraví také „mechanismus cenových intervencí“, více o něm však ani nepípla. Z kontextu vyplývá, že půjde pravděpodobně o zastropování cen plynu používaného k výrobě elektřiny, tedy takzvaná „španělská cesta“.
Ačkoli se nezmínila o penězích, jsou právě finance tím, co mají všichni na mysli v této debatě. Pokud unie „zastropuje“ cenu plynu, kdo zaplatí rozdíl mezi ní a tržní cenou? Národní vlády, které beztak už musí sanovat velké a energeticky náročné továrny? Mluví se o spuštění evropského úvěrového nástroje po vzoru SURE, který fungoval za covidové pandemie, nebo o adaptaci nástroje RePowerEU. Německo, které se mezitím rozhodlo pro vlastní „cestu“ financování cen energií (nyní už slavná injekce 200 miliard eur), již údajně nebrání, aby si EU pro tyto účely vyjednala další půjčky – nikoli ovšem pro granty členským zemím, ale výlučně na výhodné úvěry.
Simsonová dala jasně najevo, že nadále preferuje souběžné alternativní postupy, včetně stanovení vlastního cenového indexu, který by konkuroval indexu TTF používaného na nizozemské plynové burze. Komise žehrá na to, že nizozemský index je příliš vysoký, protože se odvíjí takřka výlučně od cen, za které se obchoduje zkapalněný plyn (LNG). Země EU však nadále dovážejí většinu plynu potrubím, ať již z Norska, Alžíru, Ázerbájdžánu nebo (nadále) z Ruska. Vypracování a prosazení tohoto indexu by však nebylo rychlé – podle odborníků by, pokud se ho podaří schválit, mohl začít fungovat až na jaře příštího roku.
