Angela Merkelová po 16 letech opustila post německé kancléřky a předala moc Olafu Scholzovi. Nová spolková vláda chce být rozhodně proevropská a nijak se nerozpakuje to viditelně deklarovat. „Vytváříme vládu, která bude definovat německé zájmy ve světle evropských zájmů,“ stojí v koaliční smlouvě, kterou podepsali Scholzovi sociální demokraté (SPD), Zelení (Die Grune) ministryně zahraničí Annaleny Baerbockové a liberálové (FDP) ministra financí Christiana Lindnera.
Předplatné INFO.CZ
Získejte veškerý obsah INFO.CZ. Plné verze podcastů včetně videa a slevy na knihy.
Sledujeme tedy přechod od „německé Evropy“, jak byla často popisována evropská politika Angely Merkelové, k „evropskému Německu“? Asi ano, protože nová koalice si otevřeně přeje „směřování EU k federálnímu státu“, což není vůbec banální v době, kdy v unii převládá tendence ji stále více považovat za „mezivládní organizaci“ a odstředivé tendence nabývají na síle.
K tomuto budiž řečeno, že všechny tři partaje jedním dechem prohlašují, že angažovanost ve prospěch EU jde pro ně ruku v ruce s oddaností Severoatlantické alianci. „NATO zůstává nezbytným základem naší bezpečnosti,“ praví se v koaličním dokumentu. Rozptýleny jsou pochybnosti o ochotě Zelených a SPD nadále se podílet na nákladech aliance; naopak, nová vláda se zavazuje, že hned na začátku funkčního období rozhodne o nákupu nových bojových letadel.
Koaliční smlouva se neomezuje na deklarace, ale jde do podrobností – nová německá vláda si přeje silnější Evropský parlament i Evropskou komisi, tedy čistě nadnárodní orgány EU, na úkor dosud takřka všemocné Evropské rady, což je sešlost šéfů vlád členských zemí. Zajímá ji probíhající mezivládní konference, která se zatím omezuje na spíše bezzubé rozjímání s veřejností, a nevylučuje její přerod v proces vedoucí ke změnám Lisabonské smlouvy. „Podporujeme nezbytné změny smluv,“ konstatuje text bez obalu. Tyto změny by měly vést například k odstranění pravidla jednomyslnosti při hlasování v radě o otázkách zahraniční politiky, obrany a bezpečnosti, což je červený hadr pro odpůrce prohlubování evropské integrace. Evropský parlament by měl podle textu získat skutečné právo zákonodárné iniciativy, které dosud přísluší takřka výlučně komisi. Té by pak měl předsedat politik, který vzejde z parlamentem nominovaných „Spitzenkandidátů“.
Důraz na německo-francouzský „motor“, citlivost pro starosti jihu
Nová německá vláda bude pro volby do Evropského parlamentu podporovat vznik mezinárodních kandidátek evropských politických stran. To není jen zásadní změna postoje, ale zejména úlitba francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi, který za tuto volební reformu loboval dosud dosti osamoceně.
Koaliční smlouva obsahuje řadu dalších akcentů vstřícných k Paříži v okamžiku, kdy se Francie chystá na půl roku převzít otěže EU. Nejvýraznější je zřejmě důraz na koncept „strategické autonomie“ EU. „Chceme posílit strategickou suverenitu unie, orientovat naši zahraniční, bezpečnostní, rozvojovou a obchodní politiku na bázi společných evropských hodnot a zájmů,“ píše se v dokumentu. Francii se líbí i důraz na posílení evropské zahraniční politiky či na zavedení „uhlíkové daně“ uplatňované při dovozu zboží ze třetích zemí. Francouzský státní tajemník pro evropské záležitosti Clément Beaune byl tudíž „velmi potěšen“. A čerstvě jmenovaný kancléř Olaf Scholz oznámil, že jeho první zahraniční cesta povede do Paříže.
