Jako odvážný a nečekaný tah, hazardní sázku a politickou výzvu hodnotí pozorovatelé rozhodnutí španělského premiéra Pedra Sáncheze posunout parlamentní volby z letošního prosince už na konec července. Reagoval tak na výsledek obecních a regionálních voleb, ve kterých jeho socialistická strana PSOE a její levicoví spojenci ztratili šest z 10 regionů, ve kterých dosud vládli, nehledě na řadu velkých měst, často považovaných za bašty levice. Sánchez se pokusil na jedné straně zaskočit pravicovou Lidovou stranu (PP), která bude muset překotně vyjasnit své vztahy ke krajní pravici, a na druhé přimět ke spolupráci své vlastní rozhádané spojence na krajní levici.
Jakkoli se Sanchezův krok vyjímá jako originální či demokratický, má už jednu zřetelnou oběť, a to Evropskou unii. Španělsko převezme pomyslné půlroční žezlo od Švédska 1. července, tedy tři týdny před vyhlášenými volbami. Je nabíledni, že volby, povolební období, formování vládní koalice, sestavování vlády nejsou zrovna příznivé okolnosti pro klidné a soustředěné řízení evropských záležitostí. Krom toho může nastat scénář, že se vládu nepodaří hned tak sestavit. Ale i kdyby to šlo jako po másle, začnou Evropu řídit jedni, kteří to celé připravovali, a na ně naváží druzí, kteří nebudou nutně vědět, oč jde, ani na své politické rivaly radostně navazovat.
„Nemá cenu to nějak cukrovat, předsednictví šlo v Sánchezově uvažování stranou,“ napsal server Politico, který jinak premiérovo počínání vnímá spíše pozitivně. A cituje nejmenovaného vysokého diplomata z jiné země EU: „Pořádat národní volby hned na začátku předsednictví je z logistického a politického hlediska dokonalý recept na chaos.“ Politico také z Madridu hlásí, že Španělsko nemá v úmyslu si své půlroční „vládnutí“ v EU vyměnit s Belgií, která je na řadě po něm.
Předsedat EU znamená nejen to, že ministři řídí zasedání všech formací Rady EU od zemědělství po obranu, ale zejména že vysocí diplomaté připravují v obtížném vyjednávání s ostatními členskými státy a institucemi všechna rozhodnutí, přičemž na tom pracují už mnoho měsíců před samotným oficiálním převzetím štafety. Deník Financial Times upozornil, že právě druhé pololetí letošního roku bude tím stěžejním obdobím, kdy se budou dotahovat jednání o nejtěžší unijní legislativě předtím, než naplno vypukne kampaň ke květnovým volbám do Evropského parlamentu, kvůli níž se „soustrojí EU“ výrazně zpomalí.
„Změna vlády během těchto šesti klíčových měsíců předsednictví, na které se každá země léta připravuje, není bezprecedentní, ale je něčím, z čeho mají úředníci odpovědní za přípravu doslova hrůzu,“ píše dále Politico. Stojí za připomenutí, že do muzea neblahých zkušeností tohoto typu přispěla i Česká republika v roce 2009, kdy nečekaně uprostřed šéfování v EU padla vláda Mirka Topolánka. Tehdy to ovšem bylo o to pikantnější, že šlo o historicky první předsednictví nezkušené členské země a že s pádem vlády nikdo nepočítal (vlastně ani Jiří Paroubek, který ho způsobil). Španělé si malér naplánovali – a budou tedy moct částečně řídit i jeho průběh.
