Ještě se nestalo, že by jeden lídr evropské země ukázal druhému dveře. Ještě se nestalo, že by program schůze na nejvyšší úrovni byl zpřeházen kvůli jednomu zákonu v jedné členské zemi a diskuse se pak vedla ohledně abstraktních témat, jako jsou historie, kultura, lidské hodnoty či chápání smyslu demokracie. Místo obvyklé diplomatické uhlazenosti přišly ke slovu emoce, ba intimní výlevy. Trhliny v jednotě EU už nevypadají jen jako překonatelné rozdíly, ale zásadní rozpory. Údajné maďarské sklouzávání k nedemokracii došlo do zlomového bodu a jeví se jako vážná výzva pro celý projekt evropské integrace.
Příčinou, nebo spíše záminkou, se stal maďarský zákon zakazující jakékoli zmínky o homosexualitě ve školní výchově. Na první pohled nevinná normička, která ovšem utvrdila alespoň část premiérů členských zemí EU, že režim premiéra Viktora Orbána je, navrch ke všem dalším výtkám a steskům, jasně a otevřeně homofobní, přičemž tolerance vůči sexuálním menšinám patří mezi základní evropské hodnoty. „Řekli jsme mu jasně, že zašel příliš daleko. Tady vytyčujeme červenou čáru,“ popsal debatu před novináři belgický premiér Alexander De Croo. Podle nizozemského Marka Rutteho „buď Maďarsko zákon odvolá, nebo bude muset odejít“. Dánská Mette Frederiksenová považuje maďarský přístup za „nepřijatelný“. A italský Mario Draghi připomněl, že základní hodnoty EU jsou vypočítány v článku 2 Lisabonské smlouvy právě proto, aby se unie vyhnula takovýmto debatám – prostě se dodržují a nediskutuje se o nich.
Lucemburský premiér Xavier Bettel, otevřeně gay, upozornil na rozdíl mezi homosexualitou a homofobií. Gayem se člověk narodí, ale nenávist si zvolí, uvedl. A podivil se rychlosti názorového obratu svého maďarského kolegy. „Nepoznávám toho otevřeného a tolerantního Viktora Orbána, se kterým jsem před pěti nebo šesti lety obědval v Budapešti, spolu s mým manželem…“
Premiér Portugalska António Costa, jehož země EU do konce června předsedá, Orbánovi připomněl, že EU není jen o ekonomických vztazích. Kdo by to chtěl takto mít, může se zařídit jako Norsko nebo Švýcarsko; plné členství v EU však vyžaduje také plnění závazků. „EU není rodící se říše jako Sovětský svaz,“ reagoval na nedávné Orbánovy poznámky v tisku. „Rozhodli jste se dobrovolně vstoupit do klubu a my jsme byli rádi, že se chcete přidat. Ale když vstoupíte, musíte hrát podle pravidel a hodnot.“
Sedmnáct proti deseti?
Náladu summitu předurčil dopis podepsaný 17 ze 27 premiérů a prezidentů, kteří rozhodně odmítli čerstvě schválený maďarský zákon a podnítili předsedu Evropské rady Charlese Michela, aby toto téma zařadil na pořad schůze, a to dokonce jako páteční večerní hlavní chod. Stejně jako podpisy pod dopisem je zajímavý výčet deseti zemí, které ho nepodepsaly – jsou to Česká republika, Polsko, Slovensko, Slovinsko, Chorvatsko, Bulharsko, Rumunsko, Litva, Malta a pochopitelně Maďarsko. Dělící čára je zřetelná. „Jsme rozdělení na Východ a Západ,“ konstatoval francouzský prezident Emmanuel Macron. Před novináři se zamýšlel nad tím, že „ve společnostech, které bojovaly proti komunismu, máme dnes nárůst neliberalismu. Co se to stalo?“. Domnívá se, že je třeba svést „kulturní a civilizační bitvu. Musíme být tvrdí na lídry a přesvědčiví vůči národům“.
To se samozřejmě snáz řekne než udělá, ale na tomto summitu se podle všech svědectví opravdu tvrdě mluvilo. Orbána se údajně nesměle zastali pouze polský a slovinský premiér. Andrej Babiš podle těchže pramenů ani nepípl. Dobrého poplácání po zádech se tak Orbánovi dostalo až od prezidenta Miloše Zemana, který v neděli označil za hrubou politickou chybu plést se do vnitřního maďarského zákonodárství. „Nevidím důvod, proč s ním nesouhlasit, a to proto, že mě úplně štvou ty sufražetky, to Me Too, ty Prague Pride,“ uvedl v televizi CNN Prima News. Z pohledu EU se tak opět usadil na samém extrémním okraji názorového spektra.
