KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Stohy papíru byly popsány v posledních měsících na téma odchodu Angely Merkelové ze špičkové politiky, bilance jejích 16 let v čele nejmocnější evropské země a jejího politického odkazu. Bezprostředně před volbami, kdy sledujeme propad popularity jejího nástupce v čele CDU Armina Lascheta, vystupuje do popředí především fenomén osobnosti Angely Merkelové. Ukazuje se, že německý volič často nehleděl na to, co mu nabízejí hlavní mainstreamové politické strany, ale spíše se intuitivně řídil důvěrou k „mutti“ Merkelové. Všichni její předchůdci odešli po prohraných volbách. Ona dobrovolně sestupuje z piedestalu v okamžiku, kdy jí Němci masově důvěřují – podle průzkumů až 80 procent.
Merkelová bude chybět nejen Němcům. Evropská unie si zvykla ji vyhlížet; když se na pravidelných summitech, a že jich za ta léta bylo, objevila její silueta v „uniformě“, zapnutém saku a černých kalhotách, vyvolávalo to mezi účastníky jisté uklidnění. Jako by si říkali, sláva, ona je tu, takže se není čeho bát, řešení se určitě najde. Byla ztělesněním stability a jistoty, které jaksi symbolizoval „košíček“ tvořený jejíma spojenýma rukama při tiskových konferencích vestoje. Pro její klid, její trpělivost, její neúnavné hledání kompromisu, její schopnost naslouchat ji respektovali snad všichni, včetně největších politických a ideových odpůrců na domácí i evropské scéně.
I za migrační krize v roce 2015, která byla největší zkouškou její kariéry, dokázala vedle mimořádně těžkého rozhodnutí nechat otevřené německé hranice najít ta správná slova, aby rozkolísanou společnost uklidnila. Její „wir schaffen das“, dokážeme to, se při pohledu zpět jeví jako mistrovský tah vůči veřejnému mínění, které se za ni většinově, ba hrdě postavilo. A vůči celé Evropě, protože opačný postup, tedy uzavření německých hranic, by byl za dané situace nutně vyvolal humanitární katastrofu.
Na jejích 16 let se bude vzpomínat jako na zlaté období. Německo nebylo nikdy tak bohaté; jeho ekonomika rostla podstatně a soustavně a prožívala vlastně „druhý zázrak“. Německé podniky vydělávaly pro své akcionáře a státní kasa přetékala. Nezaměstnanost, která zemi před dvaceti lety systematicky sužovala, se stala jen nepříjemnou vzpomínkou. Země vstřebala přes milion migrantů a přesto ještě trpí nedostatkem pracovních sil v některých odvětvích.
