Tři miliony osm set tisíc lidí uteklo před ruskými agresory z Ukrajiny za první měsíc války do států Evropské unie. Je mezi nimi milion osm set tisíc dětí; devadesát procent dospělých jsou ženy. Něco takového Evropa od druhé světové války nezažila. A prožívá to stoicky, dalo by se říct skoro pozitivně. Jak jsme se postavili jednoznačně proti ruskému chování, které představuje nejhrubší možné porušení mezinárodního práva, tak jsme stejně samozřejmě otevřeli náruč lidem, kteří před válkou prchají.
Za těchto okolností je pro Evropskou unii mnohem snazší koordinovat aktivitu členských zemí vůči bezprecedentní uprchlické vlně. Ministři vnitra se na pondělní mimořádné schůzi dohodli, že budou dál aplikovat nedávno schválený evropský režim „dočasné ochrany“, která běžencům zaručuje nárok na základní potřeby, včetně lékařské péče, na vzdělávání dětí, střechu nad hlavou, a to ve všech členských zemích. Dosud o takovou ochranu požádalo 800.000 lidí, což je vzhledem k celkovým číslům málo. Ministři pověřili Evropskou komisi, aby rychle zavedla jednotnou kybernetickou platformu obsahující všechny informace o Ukrajincích, kteří se tak či onak registrovali v zemích unie. Z té pak bude patrné, kolik lidí je zhruba v té které zemi, ale také kde už docházejí kapacity a kde jsou naopak ještě rezervy.
Na základě těchto informací, šířených a sdílených chytrými telefony, se budou běženci sami rozhodovat, kam se vydají, kterému státu dají přednost, kde to prostě pro ně bude lepší. Jsme v podstatně jiné situaci než v roce 2015, připomněla komisařka Ylva Johanssonová – na rozdíl od tehdejších běženců se ukrajinští občané mohou po EU volně pohybovat, mají pasy, které platí pro schengenský prostor; a jakmile jsou registrovaní, odpadá i omezení volného pohybu na pouhé tři měsíce.
Uvidíme, zda tato zcela dobrovolná distribuce běženců bude fungovat. Eminentní zájem na tom má i Česká republika, která podle statistik komise patří mezi několik málo členských států, jež, vzhledem k počtu obyvatel, čelí největšímu náporu. Po Polsku, kam směřuje zhruba polovina všech uprchlíků, míří ukrajinské ženy a děti nejčastěji právě do Česka a do Rakouska. Hraničními státy Maďarskem, Rumunskem a zajisté Moldavskem většinou jenom projdou, kdežto u nás chtějí zakotvit.
Podle ministra vnitra Víta Rakušana se ČR blíží limitu svých kapacit. Od EU si slibuje na jedné straně finanční podporu, na jejímž vyčíslení se pracuje, a na druhé zelenou budování tranzitních center a dopravních uzlů přímo na ukrajinských hranicích. Tam by se běženci hned po vstupu do EU dozvídali, jaké jsou pro ně možnosti v jednotlivých zemích a rovnou by se mohli přepravit tam, kde jsou nejlepší podmínky.
