Historická úterní dohoda na tom, že si Evropská unie půjčí na boj proti dopadům pandemie na mezinárodních trzích 750 miliard eur, které pak bude dál půjčovat členským států (360 miliard) nebo jim je rozdělovat jako nevratné granty (390 miliard), je výsledkem úporných jednání. A těžkostem není konec – než rozdělování peněz fakticky začne, čeká ji ještě trnitá cesta.
Nový fond obnovy je naštěstí provázán se sedmiletým rozpočtem EU na roky 2021–27 ve výši jednoho bilionu eur, který musí nutně fungovat od ledna příštího roku, takže všichni aktéři budou v nadcházejících týdnech a měsících pod časovým tlakem. Jako první přijde na řadu Evropský parlament, který svolal mimořádné plenární zasedání už na tento čtvrtek (a na něm, tedy po publikaci tohoto textu, se vymezil vůči návrhu víceletého rozpočtu, s nímž je dohoda na fondu obnovy provázána).
Řada významných poslanců již vyjádřila značnou nespokojenost s tím či oním aspektem dohody, a zejména s nejasnou dikcí a tudíž interpretací ustanovení, které podmiňuje čerpání peněz dodržováním pravidel právního státu. Zatímco předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová řekla, že tato provázanost je nyní zřetelně zavedena, premiéři Maďarska a Polska Viktor Orbán a Tadeusz Morawiecki vyhlašovali, že tam nic takového není. V textu usnesení se ve skutečnosti píše o této podmíněnosti a také o hlasování kvalifikovanou většinou, ale zároveň se tam říká, že odpovídající mechanismus musí ještě dopracovat Evropská komise. Na starosti to bude mít její místopředsedkyně Věra Jourová.
Ačkoli část europoslanců bude kritická, těžko si představit, že by většina chtěla dohodu potopit. Jednotlivé poslanecké frakce budou jen těžko dosahovat shody na radikálních požadavcích, případně na vetu celého kompromisu, už proto, že třeba italští, španělští nebo i polští poslanci jsou si plně vědomi výhod, které fond obnovy jejich zemím přinese; budou mít tedy zájem na jeho co nejrychlejším spuštění, bez ohledu na stranickou příslušnost.
