Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se v uplynulém týdnu neobvykle rozcestoval po západní Evropě. Objevil se v Římě, pak v Berlíně, následně v Paříži a šňůru uzavřel v Londýně. Lídry těchto zemí žádal o urychlené dodávky špičkových zbraní a munice, na kterých závisí start i úspěch chystané ofenzivy ukrajinské armády. Všude se mu dostalo ujištění, že obojí dostane, a to velmi rychle. Žádný z hostitelů mu ale výslovně neslíbil stíhačky, které byly na prvním místě jeho seznamu. Z jejich odpovědí však vyplynulo, že západní státníci berou ukrajinský požadavek vážně a že se míní v příštích dnech poradit, jak s ním naložit.
Ruská agrese proti Ukrajině bude totiž hlavním chodem na summitu Rady Evropy, který začíná dnes v Reykjavíku a jehož se zúčastní politické špičky čtyř desítek evropských zemí. Česko zastupuje prezident Petr Pavel.
Hned poté se v japonské Hirošimě sejde summit G7, prezidenti a premiéři Spojených států, Kanady, Japonska, Británie, Německa, Francie a Itálie. Tedy právě ti, od nichž může přijít ta rozhodující vojenská i ekonomická podpora Kyjevu, včetně rozhodnutí dodat vojenské letouny.
Další příležitostí pak bude červnový summit Severoatlantické aliance ve Vilniusu, který by měl mimo jiné rozhodnout také o formě přidružení Ukrajiny k NATO – možností je několik, od plného členství až po volné zapojení do některých aktivit.
Na Zelenského „turistice“ po Evropě zaujala míra utajení – mnohdy se do poslední chvíle nevědělo, ve které zemi se objeví a s kým se tam sejde. Například o návštěvě u papeže Františka v rámci římského pobytu se veřejnost dověděla, až když byla v chodu; podobně to bylo i s londýnskou etapou. Když se najednou ocitl v Římě, spekulovalo se o tom, že měl vlastně jet do Berlína, a hledaly se příčiny, proč tam nejel.
S bezpečnostní opatrností souvisí i vysoká míra nekonkrétnosti a mlhavosti ve výrocích jak Zelenského, tak navštívených politiků. Nikdo logicky nechce přes média Rusům vyprávět, jaké zbraně budou na Ukrajinu dodány a v jakých lhůtách, případně jaké jsou termíny pro zahájení ukrajinské ofenzivy.
Co tedy v této chvíli víme? Německo potvrzuje své postavení největšího vojenského dodavatele Ukrajině – kancléř Olaf Scholz se zavázal k dalším 2,7 miliardám eur, takže celková bilaterální německá pomoc se přiblíží 20 miliardám. Do této částky se nepočítá zásadní německý příspěvek do podpory prostřednictvím EU a dalších mezinárodních organizací, ani výdaje na výcvik ukrajinských vojáků.
Objevily se zprávy, že německá vláda objednala pro Ukrajinu u zbrojařské firmy Diehl Defense sofistikovaný protivzdušný obranný systém Iris-T SLM a že podporuje výstavbu továrny na výrobu obrněných transportérů, děl a munice přímo na Ukrajině; ujmout se jí má německý zbrojařský kolos Rheinmetall. Na Ukrajinu dorazily v poslední době desítky těžkých tanků Leopard a vozidel pěchoty.
Z těchto informací a také z nálady Zelenského návštěvy v Berlíně bylo zřejmé, že vzájemné napětí a nesoulad byly překonány a že je vystřídaly důvěra a pochopení. Scholz před kamerami opakoval, že Německo podporuje obnovu územní celistvosti Ukrajiny a že v této podpoře nepoleví. Zelenskyj děkoval za poskytovanou pomoc, včetně přijetí více než milionu ukrajinských uprchlíků na německém území.
Jde o kýžený posun – před rokem prezident odmítl přijmout v Kyjevě svého protějška Franka-Waltera Steinmeiera a vztahy se Scholzem byly velmi vlažné. Německé špičky se jen pomalu rozhoupávaly k podpoře Ukrajiny; zaprvé se obtížně vyvlékaly z tradičního úzkého napojení na Rusko a přímo prezidenta Putina, a za druhé nevěřily, že se Ukrajina dokáže ruské invazi účinně ubránit.
