Českou republiku čeká v podobě jejího předsednictví v Evropské unii ve druhé polovině příštího roku mimořádně náročný a složitý úkol. Dobrou zprávou tedy je to, že nastupující vláda Petra Fialy bude mít také „ministra pro evropské záležitosti“, tedy politika, který bude přípravu a průběh předsednictví řídit a koordinovat. Podle Fialova návrhu jím má být bývalý rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek (STAN). Další dobrou zprávou by bylo, kdyby se tato vláda ujala úřadu co nejrychleji a nový ministr mohl začít fungovat. Protože čas kvapí, včera už bylo pozdě, a nejen on, ale všichni členové vlády budou mít co dělat, aby se rychle seznámili s evropskou agendou, která se jich bude týkat, a důkladně se přichystali na mimořádné povinnosti, které je od 1. července čekají.
I za normálních okolností by půlroční předsedání unii zhruba v polovině mandátu Evropské komise a Evropského parlamentu bylo náročné. Většina legislativních počinů už je touto dobou v chodu a od předsedy se očekává, že je buď dovede ke zdárnému konci, nebo aspoň výrazně k takovému cíli posune. Vyžaduje to nejen dobrou znalost problematiky a schopnost formulovat české postoje k tomu kterému návrhu směrnice, nařízení či rozhodnutí, ale také umět budovat většinu kolem kompromisních návrhů, vyjednávat se státy, které mají výhrady, a dokázat propojovat danou problematiku s jinými agendami. A také se orientovat ve spleti postojů jednotlivých klubů v Evropském parlamentu, který o většině legislativy spolurozhoduje, a umět je ovlivnit.
Čeští diplomaté a vysocí úředníci budou předsedat desítkám formací v Radě EU, ať už se jmenují pracovní skupiny, výbory nebo jinak, což vyžaduje obrovskou přípravu a erudici; není věru snadné ukočírovat často emotivní rozepře a ještě být na výši odborně, tváří v tvář expertům z Evropské komise na opačné straně schůzovní místnosti. Po dosažení konsensu mezi vládami nastává často neméně obtížné zastupování „sedmadvacítky“ na základě jejího mandátu v řadě „trialogů“, při kterých se konečné znění toho či onoho předpisu dohaduje s Evropským parlamentem a Evropskou komisí. A jakmile doputuje ten či onen sporný bod na politickou úroveň, protože experti se nedokázali dohodnout, bude v předsednickém křesle sedět český ministr. V tu chvíli bude muset umět – nikdo mu nepomůže.
