Česká republika se v druhé polovině příštího roku ujme předsednictví v EU a nebude to snadný úkol. S čím se budou muset čeští představitelé popasovat a jak předsednictví v Radě EU úspěšně zvládnout, jsme rozebrali s bývalým českým eurokomisařem a místopředsedou Evropského parlamentu Pavlem Teličkou.
České předsednictví v EU bude náročné zejména proto, že horečná aktivita EU z poslední doby – Zelená dohoda, digitální priorita, covidová pandemie – vygenerovala vysoký počet návrhů legislativních aktů a také dalších rozhodnutí a doporučení. Většinou z nich se tak či onak bude zabývat Rada EU za českého předsednictví. V čem bude spočívat ona zmíněná náročnost? Jde o odborné zvládnutí každé z problematik, kterých se návrhy týkají? Nebo diplomatické umění, tedy schopnost nacházet kompromisy a hledat společného jmenovatele i v případě velmi odlišných postojů?
Těch rovin je několik. Jak sám naznačujete, mnohé z problematik a legislativy, které budou projednávány nebo i dotahovány za českého předsednictví, budou řešeny v Radě už nějaký čas před naším předsednictvím, nebo i po něm. Ostatně většina priorit předsednictví bude do jisté míry dána unijními procesy a nikoliv naší volbou a preferencemi. To také znamená, že mnohé legislativní a jiné návrhy budou již v pokročilé fázi rozpracovanosti a rozjednanosti.
Tu matérii v daném stavu si pak musíte odborně osvojit nejen na expertní a diplomatické úrovni, které jsou do věci ponořeny od počátku, ale i na úrovni politické. Dokonce to znamená, že se s návrhem musíte do značné míry ztotožnit, pochopit rozdílné pozice, obrnit se proti partikulárním a parciálním zájmům na domácí scéně, se znalostí rozdílných pozic a jejich mantinelů nabízet a dojednávat kompromisy, vytvořit si chemii pro jednání v užším kruhu, kde se mohou věci předjednat. Dojednané pak musíte umět obhájit ve vztahu k Evropskému parlamentu a vůči veřejnému mínění. Asi nemusím říkat, že špatná jazyková vybavenost ministra je pak zásadním problémem.
Nakolik bude pro ČR obtížné posunovat jednání kupředu v případech, kdy nesouhlasíme s řadou bodů, které Evropská komise do návrhů směrnic a nařízení vtělila? Typické to je třeba v balíku Fit for 55, kde byly některé cíle nebo termíny pro dosavadní vládu nepřijatelné. Jak potom fungovat jako „honest broker“?
Budeme-li soudit podle vyjádření řady českých politiků, včetně nastupující koalice, pak musíme nabýt dojem, že ne každý si uvědomuje, co je rolí předsednické země. Mnohdy to vypadá, že předsednictví naši politici vnímají jako způsob, jak protlačit maximum vlastních priorit, byť mohou mít pouze menšinovou podporu v EU. Jistě, předsednictví lze využít k akcentaci nějaké priority, zohlednění preference či zájmu, prosazení jedné dvou zásadních věcí. Ale jen v omezené míře. Jakmile by smyslem předsednictví bylo ošetřování primárně svých zájmů, nedosáhnete toho, marginalizujete svoji pozici i za rámec předsednického období a celkově se to vrátí jako bumerang. Výsledkem bude neúspěšné předsednictví a pošramocená pověst. Kdyby to dělalo každé předsednictví, tak by se EU začala fragmentovat a celkový vývoj by šel na úkor menších a středních zemí, protože německé předsednictví nebo francouzské bude vždy silnější než české nebo slovinské. Svým předsednictvím bychom měli naopak přispět k co nejefektivnějšímu a nejoptimálnějšímu řešení výzev a problémů, k naplnění společných klíčových cílů a priorit po sobě jdoucích předsednictví, avšak s reflexí toho, kde a jak se rýsuje většinová podpora. Když toto budeme zvládat, pak spíš prosadíme některé vlastní individuální zájmy, ať již ty, co budou třeba i sporné, nebo ty vycházející z ryzích specifik naší země.
To vše, co říkám, se vztahuje i na Fit for 55. Věřím, že čas do zahájení předsednictví využijeme k tomu, abychom lépe pochopili jednotlivé návrhy, seznámili se s dopadovými studiemi, které EU na rozdíl od nás má, ztotožnili se s prioritami. Tam kde to v jednotlivostech možné nebude, můžeme nabízet alternativy a kompromisy. Pokud však nebudou schůdné, nemůžeme do procesu házet vidle, věci blokovat a zneužívat postavení předsednické země. U Fit for 55 vidím na naší straně řadu nepochopení, takže nejsem úplným pesimistou.
Předsednictví není primárně o obhajobě národních zájmů.
