Evropská unie funguje tak, že ji de facto řídí členské státy. Právě proto není nějakou nadnárodní federací, ale uskupením svrchovaných zemí, které část pravomocí (a svrchovanosti) předaly společným institucím. Z těch je ovšem opět nejmocnější nikoli Evropská komise či Evropský parlament, ale Rada EU, složená ze zástupců 27 svrchovaných států. Právě tuto radu bude Česko od července do prosince půl roku řídit, a to podruhé od vstupu do EU před 18 lety. Jedná se o známá fakta, ale pro pochopení naší role je důležité si je uvědomit.
Viděno s odstupem není předsedání EU žádná mimořádná událost, ale normální úkol; některé „staré“ členské státy se už v této roli ocitly mnohokrát a umějí v tom chodit. Česko ovšem nikoli; proto v našem případě nejde o rutinu a převzetí štafety předchází značné vzrušení.
Budiž tedy úvodem řečeno, že pokud se předsednické role zhostíme dobře, pokud ji víceméně zvládneme, přiblížíme se tak evropské „normálnosti“ a posuneme se do centra dění v EU, kde jsme dosud chyběli. Že připomeneme ostatním šestadvaceti členům nejen svou existenci, ale také svou relevanci, případně i invenci a excelenci.
Udělali jsme pro to dost? Vedlo to zmíněné vzrušení k pečlivé přípravě? Ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek si myslí, že se udělalo všechno, co se dalo. Z rozhovorů s diplomaty ze Stálého zastoupení ČR v Bruselu vyplývá podobný dojem. Lze konstatovat, že v naprosté většině případů jsme na pracovní úrovni připraveni.
Odborní diplomaté, obvykle experti z příslušných resortů, znají dobře témata, která budou na pořadu dne, stanoviska jednotlivých zemí k nim i postoje Evropské komise. Orientují se v kvasu názorů v Evropském parlamentu. Měli by být schopni navigovat „sedmadvacítku“ k dosahování konsensu či většinové podpory při jednání o legislativě i dalších rozhodnutích ve většině oblastí. V případě statečnějších z nich i tehdy, pokud nebudou mít z Prahy přesný mandát pro to které jednání, což, jak ukazuje zkušenost, bývá častá příčina frustrace – a blokace.
Právě na výsledku práce na „pracovní“ či „expertní“ úrovni závisí, jak moc se budou muset angažovat vyšší patra hierarchie. Kolika spornými body se budou zabývat velvyslanci sdružení ve Výboru stálých zástupců (COREPER), který budou za Česko řídit Edita Hrdá (COREPER II pověřený politickými otázkami, bezpečnostní agendou, financemi a obchodem a makroekonomikou) a Jaroslav Zajíček (COREPER I – všechno ostatní. Normálně se byrokratickým zkratkám vyhýbáme, ale v tuto chvíli stojí za to je připomenout, protože se o nich bude pořád mluvit).
Nejvyšší úrovní rady pak jsou ministerská zasedání – zde se všeobecně ví, že někteří čeští ministři nezvládají dost dobře cizí jazyky pro složitá zákulisní či paralelní jednání při dohadování kompromisů. Tuší se také, že ne všichni jsou odborně vybaveni nebo měli čas a vůli se připravit. Takže si přejme, aby se na tuto úroveň dostávalo jen minimum nedořešených problémů z nižších pater pyramidy.
