V Praze se ve čtvrtek setkali premiéři a prezidenti 44 evropských zemí a ustavili Evropské politické společenství. Vzniklo z potřeby hlubší spolupráce kvůli ruské invazi. Fakt, že přijeli nejvyšší politici ze všech států kontinentu s výjimkou Ruska a jeho vazala Běloruska, je sám o sobě významný a má hodnotu symbolu. Pro Česko je pak důležité, že všichni vlivní hosté odpověděli pozitivně na pozvánku premiéra Petra Fialy a byli ochotni vážit cestu na Pražský hrad, který se stal místem zrodu zmíněného společenství.
Úspěchem je už sám fakt, že se setkání uskutečnilo. Nikdo nemohl očekávat nějaké průlomy od akce, která trvala nějakých osm devět hodin. Státníky přilákal do Prahy vedle historického kontextu sám zvolený formát, volný, nesešněrovaný povinností shody na nějakém společném textu a umožňující i řadu bilaterálních setkání na neutrální půdě, což bylo zvláště zajímavé pro některé účastníky zastupující znepřátelené země. Je důležité, že se i tak nečitelné státy, jako je Turecko nebo Srbsko, připojily k akci pořádané Evropskou unií a demonstrující jednotu kontinentu tváří v tvář ruské agresivní válce proti Ukrajině.
Málokdy se stane, že by se pod jednou střechou ocitli lídři 27 států Evropské unie, čtyř zemí Evropského hospodářského prostoru (Švýcarsko, Norsko, Island, Lichtenštejnsko), kandidátské země ze západního Balkánu (Srbsko, Černá Hora, Albánie, Severní Makedonie, plus Bosna a Hercegovina a Kosovo, kandidáti z „východního partnerství“ (Ukrajina, Moldavsko, Gruzie) plus zakavkazské Arménie a Ázerbájdžán. Velkou pozornost vyvolal příjezd tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana a stejně tak (i když ze zcela jiných důvodů) premiérky postbrexitové Británie Liz Trussové.
Dohodlo se, že Evropské politické společenství bude pokračovat – hostitelem příští schůze na jaře 2023 bude Moldavsko, po něm pak Španělsko a Británie. Jednou členská země EU, podruhé stát mimo ni. Neozvaly se očekávané argumenty, že by se stejné role mohla zhostit Rada Evropy, která je zde sedm desetiletí a po odchodu Ruska se její členská základna v podstatě shoduje s EPS. Jenže tato organizace se do značné míry zdiskreditovala svou byrokratičností a sklouzává do irelevantního přežívání. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), která se s EPS také tématicky překrývá, je zase paralyzována tím, že se na její práci nadále podílí Rusko.
Pokud má EPS smysluplně pokračovat, musí především těžit z toho, že jeho jádrem zůstane Evropská unie a že většinu ostatních členů představují země, které o členství v EU usilují. Právě prostřednictvím EPS by si měly vydobýt místo u unijního stolu ve vybraných oblastech, které se do značné míry kryjí s tematickými kulatými stoly, kolem kterých se státníci sešli ve čtvrtek odpoledne na Hradě. Unie by mohla zbývajícím sedmnácti nabídnout například podíl na svých vědeckovýzkumných či vzdělávacích programech, zapojit je do hledání celoevropských řešení problémů energetiky, migrace, kybernetické bezpečnosti, nehledě na slaďování pozic k zahraničněpolitickým a bezpečnostním otázkám současnosti, které je klíčové.
