KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Nestává se každý den, že by premiér členské země oficiálně a formálně požadoval demisi člena či členky Evropské komise. Přesněji řečeno nestalo se to ještě nikdy, pokud slouží paměť mně a několika dalším. Až teď, na konci září 2020, kdy předseda maďarské vlády Viktor Orbán vykopal válečnou sekeru a vydal se za skalpem místopředsedkyně komise Věry Jourové.
Orbána rozčílilo, že Jourová v rozhovoru pro prestižní a masově čtený německý časopis Der Spiegel označila demokracii v Maďarsku za „nemocnou“. Těžko říct, zda to byla z její strany promyšlená kritika, nebo se nechala svést lákavou slovní hříčkou v angličtině – spíše než neliberální demokracie, anglicky „illiberal democracy“, jak Orbán sám označuje to, co doma provozuje, je to „ill democracy“. První tři písmena shodná. V překladu demokracie nemocná – „krank“ v německém jazyce časopisu Der Spiegel.
V každém případě Jourová píchla do vosího hnízda. Orbán nasadil nejtěžší kalibr – poznámka eurokomisařky je podle něj nejen útokem proti demokraticky zvolené vládě, ale urážkou Maďarska a maďarského lidu. „To první je nežádoucí, to druhé nepřijatelné,“ lamentoval.
Předsedkyně komise Ursula von der Leyenová se své kolegyně a podřízené zastala; prohlásila, že v ni má plnou důvěru. Nic jiného ani dělat nemohla. Byl to ostatně její nápad, uvést do práce komise agendu „dodržování právního státu“ a pověřit jí právě českou komisařku, tedy ženu nominovanou státem ze středoevropské visegrádské čtyřky, jejíž dva členové – vedle Maďarů ještě Poláci – jsou jako vyhlášení kverulanti pořád na tapetě právě za porušování základních principů. Šéfka komise, jíž byl dopis adresován, se tedy postavila za Jourovou a k samotným Orbánovým nářkům se nevyjádřila. Podotkla pouze, že se jimi bude zabývat obsáhlá zpráva o stavu vlády práva v Evropské unii, zveřejněná právě dnes.
