KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Ani týden po vyhlášení záměru zastavit do konce roku dovoz ruské ropy a výrobků z ní do EU nebyly vlády 27 členských zemí schopny toto embargo připravit a schválit. Hlavní překážkou je postoj Maďarska, které nesouhlasí ani s rok a půl dlouhým odkladem aplikace tohoto opatření, který jemu a Slovensku nabídla Evropská komise. České republice navrhla úlevu do poloviny roku 2024. Jak Praha, tak Bratislava s tímto režimem souhlasí; Maďarsko nikoli.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová se kvůli tomu vydala v pondělí do Budapešti, ale ze setkání s premiérem Viktorem Orbánem se vrátila s prázdnýma rukama. Úředníci komise se snažili vysvětlit, že šlo o to pochopit maďarské argumenty, nikoli sjednat dohodu, a že Orbán šéfku komise na návštěvu sám pozval. V Bruselu však málokdo pochybuje o tom, že Orbán využívá situace k nátlaku a vydírání. Jelikož ví, jak moc komisi i většině zemí v unii záleží na jednotném postupu vůči Rusku, je pro něj příliš lákavá možnost zatlačit na citlivém místě, aby instituce EU přestaly blokovat maďarský díl z evropského „fondu obnovy“. Ti, kdo po Orbánově výrazném dubnovém volebním vítězství očekávali ještě silnější odpor a vzdor vůči většině v EU, se záhy dočkali.
Maďarský premiér nutně potřebuje evropské peníze, zvláště v době, kdy jeho domácí líbivý populismus naráží na hranice v podobě ekonomické reality. Při rostoucích světových cenách energií je pro něj stále obtížnější naplňovat program nízkých nákladů pro domácnosti, který dlouhodobě pěstuje kombinací oddanosti ruským energetickým zdrojům a administrativním stlačováním cen. Toto žonglování je jednou z hlavních příčin jeho popularity i nedávného znovuzvolení. Občané jsou ostatně polopaticky nabádáni, aby byli vděční – u faktury za energie bývá uvedeno, kolik by spotřeba stála při normálních cenách, tedy nebýt péče laskavé vlády.
