Kontroverzní plynovod Nord Stream 2 stále dělí Evropu. Berlín se sice dohodl s USA na uklidnění situace, smír ale kritizuje Ukrajina a není jediná. Téma analyzoval Karel Barták.
Dohoda kancléřky Angely Merkelové a amerického prezidenta Joea Bidena z minulého týdne, že zakopou válečnou sekyru, pokud jde o kontroverzní plynovod Nord Stream 2, je na jedné straně dobrou zprávou, umocňuje jistotu a předvídatelnost dodávek ruského plynu do Německa a potažmo do Evropské unie.
To je sice pádná, ale pouze jedna výhoda; nevýhod a výhrad je mnohem víc. Na prvním místě zajisté zvýšení evropské závislosti na dodávkách ruské energie, na druhém pak ukrajinský pocit zrady, protože tranzit plynu přes území Ukrajiny se stane víceméně zbytečným nebo aspoň zbytným. Ze stejného důvodu žehrá na americko-německou dohodu i Polsko a nelíbí se formálně ani Evropské unii.
Spojené státy dlouho kritizovaly projekt Nord Stream 2 a snažily se přesvědčit Německo, aby ho zastavilo. Prezident Biden nyní otočil, zjevně tváří v tvář realitě, protože plynovod je skoro hotov a sotva může kdo Němcům zabránit, aby ho dokončili. Domluvil se s Merkelovou alespoň na verbálním ujištění, že Ukrajina zůstane tranzitní zemí i po roce 2024, kdy vyprší stávající dohoda s Ruskem o dopravě plynu, která pro kyjevskou vládu loni znamenala příjem 2,11 miliardy eur. Merkelová na tiskové konferenci řekla, že v telefonátu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem trvala na tom, aby plyn dál přes Ukrajinu proudil. „Nord Stream 2 nesmí být použit jako páka proti Ukrajině,“ řekla s tím, že v opačném případě bude třeba uvažovat o dalších sankcích vůči Rusku. „Nejsme tak úplně bezbranní,“ bránila se.
Ukrajina, ale také Polsko, přes jejichž území běží produktovody s ruským plynem, logicky ztratí vedle příjmů i část svého vlivu na Rusko, které potřebuje prodávat plyn (a ropu) do Evropy ze životně důležitých ekonomických důvodů. Kyjev byl nesmírně zklamán výsledkem návštěvy Merkelové v Bílém domě a formálně požádal o jednání s Evropskou komisí i německou vládou, opírajíce se klauzuli v asociační dohodě s EU. Ministři zahraničí Ukrajiny a Polska zveřejnili ostré prohlášení, podle něhož Bidenovo rozhodnutí „vytvořilo politickou, vojenskou a energetickou hrozbu pro Ukrajinu a střední Evropu, posílilo ruský potenciál destabilizovat bezpečnostní situaci v Evropě a prohloubilo rozpory mezi členskými státy NATO a Evropské unie“.
Chaotická politika Berlína
Jedním z důvodů německého trvání na druhém plynovodu po dně Baltského moře je chaotická energetická politika Berlína. Uzavírání jaderných elektráren vede k nárůstu výkonu těch uhelných, což je v naprostém rozporu se všemi imperativy evropské Zelené dohody. Obnovitelné zdroje nejsou samospásou, a tak Německo spoléhá na plyn jako na přechodný zdroj energie, zejména pro výrobu elektřiny či vytápění, ostatně podobně jako Česko. Podmínky výstavby a řízení provozu plynovodu jsou ovšem takové, že dávají nejvíce trumfů do ruky Rusku, které bude rozhodovat o tom, zda a kudy plyn do Evropy poteče.
