Francie chce využít své půlroční předsednictví Evropské unii, aby umocnila její svrchovanost, podnítila její jednotu a sílu na mezinárodní scéně, utužila její vnitřní soudržnost a její oddanost humanistickým hodnotám a ideálům. Takto plány Paříže předestřel ve čtvrtek prezident Emmanuel Macron. Oznámil několik významných iniciativ, zejména pokud jde o migraci a vnější hranice EU, vztahy k Africe a Západnímu Balkánu, klimatickou a digitální agendu.
Předplatné INFO.CZ
Získejte veškerý obsah INFO.CZ. Plné verze podcastů včetně videa a slevy na knihy.
Byla to teprve druhá veliká tisková konference od začátku jeho funkčního období v roce 2017 a Macron ji náležitě využil; po hodinové prezentaci další hodinu odpovídal na otázky novinářů, aniž se nechal strhnout k čemukoli, co by se dalo označit za přímý vstup do kampaně za znovuzvolení prezidentem v dubnu příštího roku. Předvedl, že souběh voleb a předsednictví v EU, považovaný obecně za handicap, dokáže docela dobře využít ve svůj prospěch – prezentoval se jako jednoznačně nejvíce proevropský ze všech stávajících i pravděpodobných kandidátů, jako politik, kterému leží na srdci síla a jednota Evropské unie, samozřejmě inspirovaná zejména francouzskými nápady a iniciativami. Mimochodem se ani nezmínil o systému „trojky“, tedy spolupráci tří po sobě jdoucích předsednictví, takže ani o tom českém, které na Francouze naváže v červnu 2022.
Nejblíže se domácí prezidentské bitvě přiblížil návrhem rozběhnout od června koordinovanou práci historiků a akademiků o dějinách Evropy, která by umožnila čelit pokusům o revizi evropské historie a tudíž také hodnot, na kterých je EU postavena. „Jde o otázku samotné existence Evropské unie. Některé politické síly tyto hodnoty zpochybňují, šíří se snaha o jejich revizi,“ podotkl s tím, že jde o obecný problém, „nikoli rozpor mezi západem a východem“ EU. Vedle návrhu na historiografickou práci se zapojením historiků ze všech zemí navrhl také finanční podporu nezávislým médiím a investigativním novinářům. Tato jeho pasáž byla vlastně první veřejnou odpovědí Eriku Zemmourovi, nečekanému prezidentskému kandidátovi, který otřásá politickou scénou svými „nespoutanými“ výlevy, mimo jiné i zpochybňováním oficiálního odsouzení prohitlerovského Pétainova režimu za druhé světové války.
