Spor kolem vývozu ukrajinského obilí přes Evropu nabral na závažnosti. Polsko, Maďarsko a naposledy i Slovensko jeho import pozastavily a Brusel nyní hledá cestu, jak najít kompromis. Takový, aby obilí mohlo být nadále vyváženo přes členské země, aniž by to způsobovalo v těchto státech nevoli místních farmářů, kteří nejsou schopni laciné ukrajinské produkci konkurovat.
Ukazuje se, že velkorysá otevřenost sedmadvacítky jako symbol solidarity s napadenou Ukrajinou vyvolává nečekané problémy se značnými politickými dopady, které nikdo nepředvídal a na jejichž řešení nemá evropská legislativa předem připravené nástroje.
Jako první zakročilo o víkendu Polsko. Zavedlo zákaz dovozu veškerých obilovin z Ukrajiny a také kukuřice, slunečnicového oleje, drůbeže či sušeného mléka, a to do konce června. Podobný zákaz oznámilo také Maďarsko. K oběma zemím se vzápětí připojilo Slovensko v obavě, že Ukrajinci přesměrují své vývozy po polské a maďarské blokádě právě na jeho hranice.
Slovenský zákaz se zatím týká pouze obilovin a nevztahuje se na tranzit, tedy na objemy určené pro jiné destinace, které přes Slovensko pouze projíždějí. Záměr postupovat obdobně vyhlásilo v pondělí také Bulharsko.
Jednostranná opatření těchto zemí vyvolala vesměs negativní reakce jak na Ukrajině, tak v EU. Ukrajinský ministr zemědělství Mykola Solskyj se vydal do Varšavy, kde však nedosáhl žádného průlomu. Praha se k postupu svých sousedů nepřipojila a nepodpořila ho. „Jednostranné zákazy individuálních zemí nic nevyřeší,“ komentoval situaci ministr zemědělství Zdeněk Nekula, široce citovaný západními agenturami. Zdůraznil, že řešení musí být nalezeno na evropské úrovni, a to tak, aby ukrajinská zemědělská produkce doputovala tam, kam je obvykle určena, tedy do třetích zemí mimo EU.
Evropská komise v první reakci označila jednostranná národní opatření za nelegální, protože se týkají mezinárodního obchodu, který je výlučnou kompetencí EU. Posléze však z kritiky ubrala a zaměřila se zjevně na hledání praktických smírných řešení, aniž by Varšavu, Budapešť či Bratislavu dodatečně dráždila.
Unijní exekutiva totiž sama nese část viny – protesty z Varšavy či Sofie už poslouchá řadu měsíců a přesto nemá nachystaná řešení. Nejvyšší politikové zmíněných zemí přitom ventilovali své obavy a protesty i na posledním zasedání Evropské rady koncem března a psali dopis šéfce komise Ursule von der Leyenové.
