Tak nějak jsme si mysleli, že se v korupční aféře zvané Katargate už nic moc nového nedozvíme a oprášíme případ někdy koncem roku, kdy se snad belgičtí žalobci konečně dohrabou k formulaci obvinění a bude zahájen sám proces s protagonisty, vesměs poslanci a exposlanci Evropského parlamentu a jejich asistenty. Belgický list Le Soir, který případ sleduje bedlivě od samého začátku, však čenichal a kutal dál, až se mu podařilo sehnat soubor z počítače Francesca Giorgiho, z něhož vyplývá, že všichni dosavadní podezřelí skutečně brali úplatky, i když to popírají; že je brali nejen od Kataru a Maroka, ale také od Mauretánie; a že si nechali platit nejen za ochranu zájmů těchto zemí a jejich propagaci, ale také za špinění jejich protivníků.
Francesco Giorgi byl zprvu asistentem Antonia Panzeriho, který do roku 2019 stál v čele parlamentního podvýboru pro lidská práva a také delegace EP pro Maghreb. Když se mu nepovedlo uspět ve volbách zmíněného roku, „předal“ svého asistenta jinému italskému europoslanci Andreovi Cozzolinovi, který ho vystřídal jako předseda maghrebské delegace, aby ho v EP udržel. Sám Giorgi pak byl milencem a partnerem řecké političky Evy Kailiové, která se vyšplhala až do postavení místopředsedkyně EP. Panzeri dál řídil svůj korupční podnik zpovzdálí, z čela nevládní organizace Fight Impunity, kterou kvůli tomu založil a jež měla v EP a vůbec ve vysokých sférách unijní politiky skvělou pověst.
Už někdy v únoru vyšťourali vyšetřovatelé z Giorgiho počítače excelovskou tabulku, ve které si vedl pečlivé záznamy o všech akcích a transakcích, a to od roku 2018; nyní ji má k dispozici i Le Soir. Píše, že byla rozdělena do tří priorit – neutralizovat kampaně vedené proti zmíněné trojici vlád, vyvolávat kritiku na adresu jejich nepřátel a vylepšovat jejich pověst v institucích EU. V řadě případů jsou zmíněny i částky, které byly za dané služby vyplaceny, obvykle v hotovosti.
V období od dubna 2018 do začátku prosince 2022 bylo podle tohoto dokumentu provedeno 199 „operací“, které jsou roztříděny a popsány. Tak třeba slyšení předsedy katarské Komise pro lidská práva Almárího, který je dnes ministrem, v podvýboru pro lidská práva EP, jemuž předsedal Panzeri. Smyslem bylo odsoudit protikatarskou blokádu zavedenou v dubnu 2018 Saúdskou Arábií, Sjednocenými arabskými emiráty a Egyptem. Oba předsedové uzavřeli dohodu, která podle listu mohla být podnětem právě k té spolupráci, kterou se dnes zabývá policie.
Například v únoru 2019 schválil EP masově rezoluci odsuzující stav lidských práv v Saúdské Arábii. Ani slovo o Kataru, kde v té době ženy nesměly cestovat do zahraničí bez souhlasu otce či manžela ani se svobodně vdávat. Následovaly rezoluce kritizující porušování lidských práv v Egyptě a také v Bahrajnu. Velmi tvrdě EP odsoudil vraždu saúdského novináře Džamála Chášukdžího. A tak dále. Nejde o to, že by tyto postoje neodrážely realitu, ale o to, že byly podle Giorgiho inspirovány Katarem – a hlavně, že si za ně od Kataru nechali zkorumpovaní europoslanci zaplatit, a to přesto, že by byly určitě prošly i bez nich.
