KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Už potřetí se sešlo Evropské politické společenství, což je schůze lídrů skoro 50 evropských zemí organizovaná Evropskou unií; na ni pak navázalo vrcholné sezení samotné „sedmadvacítky“, ovšem neformální, tedy bez povinnosti vyplodit hmatatelné závěry. Debata se točila, jak jinak, kolem dalších odpovědí na ruskou agresi proti Ukrajině, kolem příštího rozšíření EU právě o Ukrajinu a dalších půl tuctu zemí, a také kolem vzrůstajícího tlaku ilegální migrace na evropské veřejné mínění, a tudíž i domácí politiku členských zemí. Lídři unijních států se také dohadovali o tom, jak by měla vypadat větší podpora evropskému průmyslu ve světle vnější konkurence a oslabování volné soutěže ve světovém měřítku.
Když se Evropské politické společenství, zrozené v hlavě francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, sešlo poprvé v Praze před dvěma lety, zaujalo jako novinka už pouhým výčtem pomazaných hlav, které se ho zúčastnily, i produktivností diskrétních schůzek v různých formátech na jeho okraji. Druhá sešlost v Moldavsku zase měla pikantní příchuť dobrodružného výletu do míst, kam tito lidé obvykle nejezdí, kousek od ukrajinské hranice a ruské enklávy Podněstří; symbolika byla jasná.
Pro Španělsko se chystaly „průlomové“ rozhovory mezi Arménií a Ázerbájdžánem pod evropským dohledem, ke kterým však nedošlo, protože ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev se na poslední chvíli omluvil. Nepřijel ani jeho turecký ochránce a spojenec Recep Tayyip Erdogan. Evropané se museli spokojit s křehkým sblížením s arménským premiérem Nikolem Pašinjanem, které má jasný protiruský podtext; nikdo ovšem neví, co se stane, až kvůli tomu Moskva na Jerevan zase zadupe.
A kdo si myslil, že se v Grenadě pustí do konstruktivní debaty pod dohledem EU Srbové s kosovskými Albánci, těžce se mýlil; kosovská prezidentka Vjosa Osmaniová nechtěla srbského protějška Aleksandara Vučiče ani vidět, dokud vůči němu EU nezavede sankce za poslední vpád srbských ozbrojenců na území Kosova. Evropské politické společenství jako fórum pro řešení všech bolestí kontinentu? Zatím ne.
Cvičení pořádané tento týden v maurské pevnosti Alhambře, nádherném architektonickém komplexu, ale přece jen pevnosti, svádělo k přirovnáním a podobenstvím. Křesťané odtud kdysi vyhnali mohamedánské Maury. Dnes tisíce muslimských ilegálních migrantů tlučou na vrata „evropské pevnosti“, ta se jim však čím dál více uzavírá. A jen velmi zdráhavě, na skulinku pootevírá těžká vrata pro další členy, od pravoslavné Ukrajiny po muslimskou Albánii. Dělat summity v pevnostech může být ošidné.
