Velké celoevropské řešení krize spočívající v zastropování cen zemního plynu zůstává u ledu. Ministři unijních zemí odpovědní za energetiku se v úterý v Lucemburku rozešli s vědomím, že do konce roku se ho Evropa velmi pravděpodobně nedočká.
Pozornost politiků ovšem silně přitahoval neformální dokument, takzvaný non-paper, ve kterém jim Evropská komise podsouvá alternativu – vytvořit systém dlouhodobých smluv na odběr elektřiny z obnovitelných a jaderných zdrojů, který by zaručil stabilitu dodávek za nízké ceny a de facto tak oddělil velkoobchodní cenu elektřiny vyráběné z těchto zdrojů od ceny, za kterou se obchoduje na burze, kde se odvíjí od nejdražších plynových elektráren.
Evropská komise dostala minulý týden od lídrů sedmadvacítky za úkol připravit analýzu možných řešení. Podle komisařky Kadri Simsonové je právě zmíněný non-paper touto analýzou; naopak předsedající ministr Jozef Síkela na tiskové konferenci podotkl, že na zevrubný rozbor od komise plus následný návrh stále čeká, a to už od dubna.
Vtírá se tak dojem, že mezi členskými zeměmi, reprezentovanými předsedajícím Českem, a evropskou exekutivou panuje jisté „míjení“; že ne všichni mluví stejnou řečí nebo při používání konkrétních pojmů nemají na mysli jedno a to samé.
Iberijský model
Zmíněný non-paper, který má INFO.CZ k dispozici, se ostentativně soustřeďuje na jedno z možných řešení, tzv. iberijský model, který se souhlasem EU od jara aplikují Španělsko a Portugalsko. Řada dalších vlád jim to závidí. Princip spočívá v tom, že plynové elektrárny jsou dotovány z veřejných zdrojů, což jim umožňuje prodávat elektřinu za nižší cenu a to ovlivňuje celý trh s elektřinou v dané zemi.
Komise ale toto řešení systematicky, bod po bodu kritizuje. Může podle ní fungovat na Pyrenejském poloostrově, který je se zbytkem unie jen marginálně propojen, ale jinde by to nešlo. Jeho použití pro celou EU by podle ní vedlo ke zvýšení spotřeby plynu, což je v době jeho nedostatku a drahoty nežádoucí. Vyvolalo by to nebezpečí, že část takto dotované elektřiny odteče do zahraničí mimo unii, zejména do Británie a do Švýcarska.
